Už si přesně nevzpomínám, zda se mi po dobu působení na Volumemaxu poštěstilo, aby mě recenzované album dostalo hned na první poslech. Pokud mě paměť neklame, „La Famiglia Superstar“ bude první deskou, které se to povedlo. A co když ještě dodám, že se jedná o úplně první počin kapely? Velmi slibné, že ano? Nicméně je třeba přihlédnout k tomu, že členové americké LA FAMIGLIE SUPERSTAR hudebními nováčky rozhodně nejsou, což nám už teď může jistit jakýsi punc kvality.

Každý z muzikantů měl při hraní či nahrávání tu čest se zvučnými jmény jako Ozzy Osbourne, BLACK SABBATH, Sting, WHITESNAKE, THIN LIZZY, David Bowie – a mohla bych ještě dlouho pokračovat. Samozřejmé je tedy i to, že LA FAMIGLIA SUPERSTAR je jedním z mnoha projektů, ve kterých se pánové angažují.

Oškatulkování nálepkou hard rock není pro „La Famiglia Superstar“ příliš přesné. V albu najdeme také výrazné prvky klasického rocku, melodického rocku a funku. V kombinaci s konejšivým hlasem Terryho Ilouse se přestávám oné lásce na první poslech divit. Velkým plusem je i počet písní, jichž je příjemných deset, stopáž tedy nepřesáhne 40 minut – kdo by se jich po takové hrací době nabažil? Troufám si tvrdit, že mnozí z nás si budou přát pokračování. Ale pojďme teď to mé pobláznění hlouběji prozkoumat.

Moje srdce plesá radostí už po poslechu první skladby, velmi melodické a lehce pamatovatelné „Never Enough“, která se do nás pustí zcela bez slitování. Následována je funkovou záležitostí jménem „Rain“, jejíž působivý refrén potěší ušní bubínky snad každého trochu zapáleného posluchače. Stále se proměňující hlasové projevy zpěváka jdou ruku v ruce se společnou symbiózou nástrojů a výsledek je jednoduše dech beroucí.

Třetí v pořadí tu máme akustickou „I Miss You“, jež snad ani nemůže být jiná, než plačtivá a jemná. Bohužel po několika posleších také trochu otravná. I opět funková „What We Gonna Do“ je píseň až moc přímočará, ale následující „I Come Around“, v níž rozpoznávám také nepatrné známky soulu, opět napravuje menší partnerskou krizi a můžeme se tak bez hádek přehoupnout do druhé etapy našeho vztahu.

Druhý pokus o akustické něžnosti se tentokrát povedl a skladba „Closer“ nemá ambice být nepříjemně vlezlá. Tím asi nejlepším momentem desky je modernější „Can U Tell Me“, jejíž bridge a refrén mají díky odvázání kytar a bubnů jednoduše ty správné grády. Písní číslo osm je kousek jménem „Here I Go Again“ – předělávku známé skladby legendárních WHITESNAKE. Zajímavé je, jaký opak z „Here I Go Again“ pánové udělali – originál a cover jsou jako nebe a dudy. Svým soul-rockovým zpracováním z písně vytvořili něco nového a do konceptu celého počinu přesně sedícího, něco, co v posluchači vyvolá zcela nepoznané pocity – ale nemusím Vám obsáhle vysvětlovat, že originál je prostě originál...

Největší překvapení si pro mě LA FAMIGLIA SUPERSTAR připravili takřka na konec. Jakožto vášnivého milovníka jazyka francouzského mě velice potěšila akustická „The Wind“, zpívaná právě v této romantické řeči. Na otázku, proč má skladba anglický název, asi odpovědět nedokážu, ale mohu Vás ujistit, že v textu se slovo „vítr“ opravdu objeví. A silnější větřík přinese na úplný závěr čistě instrumentální „Visions“, v níž opět dojde k tvrdšímu odvázání.

Vztah to byl tedy opravdu rozmanitý, místy překvapivý a nápaditý, jindy zase klidnější... Ani ti, kteří jsou v hledání ideálních protějšků zběhlí, se nemusí bát album vyzkoušet – minimálně k menšímu románku Vás „La Famiglia Superstar“ uchlácholí. A třeba se z toho nakonec vyvine i dlouhodobá záležitost...

Hodnocení: 8/10

Vydavatel: Heart Of Steel Records

Domovské stránky: La Famiglia Superstar

Seznam skladeb:

1. Never Enough
2. Rain
3. I Miss You
4. What We Gonna Do
5. I Come Around
6. Closer
7. Can U Tell Me
8. Here I Go Again
9. The Wind
10. Visions