CALES, tehdy ještě kapela, vydali své první album s názvem „Bonds Of Togetherness“ v roce 1997 a to na tehdy již pomalu ale jistě vymírajícím mediu - tedy na kazetě. Jaké jsem to měl štěstí, když se mi právě tato deska dostala relativně nedávno v celé své kráse do rukou. Jediným dalším počinem, jenž jsem z celé diskografie této pagan metalové smečky slyšel, bylo až právě ono nejnovější album, nesoucí jméno „KRF“. Čím si tedy CALES prošli od svého zrodu až po současnost? Tak například již nejsou kapelou, nýbrž one man projektem české legendy, bývalého kytaristy ROOT, Petra Hoška, zvaného „Blackie“.

Přestože jakýsi posun je za takovou dobu nevyhnutelnou samozřejmostí, v případě CALES se nejedná o posun až tak obrovský. V podstatě jde stále o velmi údernou muziku s jasně rozeznatelnou pohanskou stylizací a střídmými melodiemi. Brutální riffy a kytarové vyhrávky víceméně sází na obyčejnou líbivost, nicméně jsou pěkně ozvláštněny perfektně znějícími akustickými detaily, které se nad nimi zlehka nesou a především těží z výborného zvuku.

Ostatně, zvuk by si menší odbočku jistě zasloužil. Totiž na to, že si Blackie celou desku nahrával kompletně sám, je zvuk naprosto vynikající. Nemluvím teď jen o krásně hřejivém a přitom řízném soundu kytar, ale i o bicích. Ty totiž obstarává automat a já můžu s naprosto klidným svědomím prohlásit, že lépe naprogramované a lépe nazvučené bicí jsem snad ještě jakživ neslyšel. Blackie je evidentně nehodil dohromady na koleně během několika minut, nýbrž si s každým úderem detailně vyhrál, a to až do takové míry, že jsem se tvrzení o automatickém bubeníkovi zdráhal uvěřit.

Nicméně zpět k věci – narozdíl od předchozích alb si tentokrát Blackie vystačil pouze s klasickou sestavou kytara, basa, bicí a zpěv. Právě u zpěvu je očividná snaha zachovat ducha předchozích alb, ale nestát na místě a inovovat. Vyloženě čistý zpěv na desce nenajdete, nicméně o čistě growlovací záležitost se také nejedná. Blackieho hlas je většinu času položen někde mezi, na jakémsi chrapláku, kteým jednak posilňuje starověkou atmosféru pohanského světa a druhak vyzpěvuje různé melodie, takže výsledek, jelikož vícehlasy nejsou výjimkou, působí jako rozveselená taverna plná hulákajících keltů, do rytmu bouchajících korbelem.

Album začíná a pokračuje poměrně zprudka, nicméně ve čtvrté skladbě „Pass In Time“ dosti zvolní a přenáší se spíše do zasněna a nechává posluchače oddechnout. A jak se rytmy, tempa a melodie střídají, délky jednotlivých skladeb se začínají zvětšovat a na konci už má jeden pocit, že zejména poslední dvě písně mohly být o něco skromnější. Když pak trochu odstoupím a podívám se na desku jakožto celek, nemůžu si pomoct, ale mně to prostě ty BATHORY připomíná.

Co říct závěrem? „KRF“ je úctyhodný kus práce, dotažený do posledního detailu a to včetně obalu. Stále mi to ale jaksi není dost. Přestože musím před Blackie jednoznačně smeknout, mám pocit, že když si toto album neposlechnete, o moc se tím neochudíte. Je to pěkné, je to drsné, je to chytlavé, v hlavě mi to ale zkrátka dlouho nezůstane.

Hodnocení: 7/10

Vydavatel: Metal Breath Production

Domovské stránky: Cales

Seznam skladeb:

1. Barbarian Paganus
2. Varjag
3. Resolution
4. Pass In Time
5. Song Of Outlaws
6. Legacy Of Honour
7. Savage Blood
8. Magnificent Masterpiece Of Apocalypse