Je to klišé nad klišé, tahle deska. Když jsem se poprvé podíval na obal, vida jakousi zombii, prodírající se z hrobu do úplňkové noci hřbitova, a pod ní titul „Tales From The Grave“, tak nějak jsem byl na pochybách, že tohle bude originální deska. Když jsem pak otevřel booklet a během poslechu alba ho pročetl, musel jsem se nejednou uchechtnout a zakroutit hlavou.

„Sadness surrounds me forever,
my life isn’t worth anything.“

Kdyby to tak zůstalo jen u textů. Přestože první riffy zní docela úderně (proslulý finský zvuk) a nemalou naději jsem vkládal do atmosferických klávesových podkladů, které se sem perfektně hodí, za malou chvíli se už další skladby zvrhly do nezajímavé šedivé melodeath masy, evidentně si beroucí inspiraci z nepřeberného množství, dnes tak oblíbených, skandinávských kapel. Tu a tam vám nějaká melodie připomene KALMAH, kdesi jinde to trošku poznívá jako staří CHILDREN OF BODOM, ale nakonec vždycky vyjde najevo, že téměř každý song je nezajímavý a docela nezapamatovatelný. Samozřejmě, že se občas objeví i nějaká ta silnější chvilka, ovšem často to působí jako pěst na oko, či jakoby někdo rozstřihl dvě skladby a splácnul je dohromady. Nejsou tu žádné plynulé přechody nebo náběhy, které by zvyšovaly napětí, prostě jen dvojšlapky, dvojšlapky a ŘACH! Ještě rychlejší dvojšlapky a do toho kytarová melodie, klavír a ne zrovna sympatické, rádoby monumentální orchestrace. Tedy, ne že by se to poslouchalo špatně, ale když jsem se na hudbu snažil soustředit, aby mi nic neuniklo, místy jsem začínal trochu poklimbávat.

„All the faithful will die tonight,
apocalypse is here! Yeahhh!!!“

Když už mluvím o poklimbávání, zmíním též fakt, že celá deska je na můj vkus až trochu moc dlouhá. Totiž, abyste mě nepochopili špatně, nemám nic proti dlouhým opusům, nicméně kapela „na to musí mít“. „Tales From The Grave“ nabízí jen docela málo inovace na to, že trvá dobrou hodinu a dvě minuty. Ale abych téhle smečce nekřivdil, musím ocenit jednak velmi solidní poslední dvě skladby – „666 – The Call“ a „A Madman’s Epitaph“ – a též nádhernou předehru ve skladbě „Smell Of Death“, ze které mi přijemně běhal mráz po zádech, spolu se skoro pohádkovým začátkem válu „Another Endless Night“. Bohužel poslední dvě zmíněné záležitost byly nakonec utnuty naprosto nezajímavou řežbou a ještě méně zajímavým death growlem, takže půlbody, které jsem za ně chtěl udělit, si nechám na jindy. Každopádně jako oživení tyto zmíněné dílka fungují velice dobře.

„Since I was born, it was always with me,
deep in my heart – six six six!“

Nuže tedy nezbývá než to zase nějak shrnout a zakončit. Kapela MISTWEAVER mi tentokrát naservírovala sice dosti intenzivní a drsnou jízdu, nicméně tak prabídně neoriginální, že jsem musel zamáčknout slzu – zejména ty, zpěváku-řvoune, styď se, takové texty byly zajímavé v době kdy vyšel „Black Metal“ od VENOM, dneska už je to až zoufale nezajímavé!

Pokud máte opravdu rádi melodický death metal, pak vás „Tales From The Grave“ jistojistě potěší, pro mě se ovšem MISTWEAVER stal jednou z těch kapel, na které si za pár měsíců těžko vzpomenu, tudíž pokud melodeath vyloženě nehltáte, o nic nepřijdete. Na desce je sice pár pěkných nápadů, většinu čase ale kraluje stereotyp.

Hodnocení: 5,5/10

Vydavatel: Copro Productions

Domovské stránky: Mistweaver

Seznam skladeb:

1. Fairytale
2. Sons Of Darkness
3. Into The Realms Of The Dead
4. Siren Of The Hellish Seas
5. Voices From The Grave
6. The Pestilence
7. Smell Of Death
8. May God Deliver Death
9. Through The Gate Of Timeless Departure
10. Another Endless Night
11. A New Vision Of The Apocalypse
12. 666 – The Call
13. A Madman’s Epitaph