Připadá vám název REECE KRONLUND jaksi podivný? Pak prozradím, že pod ním můžete hledat oblíbeného vokalistu distribuční společnosti Germusica, Davida Reece, který nejvíc proslul u legendárních němců ACCEPT, a kytaristu Martina Kronlunda, jenž s Davidem působí ve formaci GYPSY ROSE. Právě díky GR jsem se poprvé setkal s Davidem Reecem a jak se ukázalo později, lidé spojení s Germusicou se rozhodli, že jen působením u Švédů GYPSY ROSE by Davidova diskografie u nich končit neměla. A tak se David představil mimo jiné také na své vlastní sólovce (v roce 2009), loni dal dohromady svou bývalou skupinu BANGALORE CHOIR, s níž také vydal CD, a letos, asi aby nám náhodou po této „hvězdě“ nebylo smutno, se objevil jeho společný projekt s kolegou Kronlundem.

Pokud jste Davidův příběh v průběhu let sledovali a četli mé recenze na jeho počiny, pak vám asi neuniklo, že v mých očích měly sestupnou tendenci, co se kvality týče. Když jsem tedy viděl, že již čtvrtý rok po sobě se objevuje nahrávka s Reecem z mikrofonem, trochu jsem se obával, jak to celé dopadne. Ale tentokrát to rozhodně není zlé. Těžko soudit, kde přesně je příčina. Možná je to tím, že skladatelskou práci si vzal na práci někdo jiný než David. Deska obsahuje hned několik hostů (spíše mně neznámých jmen – Tommy Denander, Andy Susemihl, věrný Davidův souputník, Rikard Quist, Brynn Arens a Christian Tolle), kteří se údajně podíleli nejen hráčsky, ale také skladatelsky. Ať už je to ale jak chce, fakt je ten, že „Solid“ má co nabídnout.

Vlastně již první song svým pohodovým, ale přitom celkem řízným riffem dává jasně najevo, že zde by měl posluchač skutečně dávat pozor. David se mi jakožto zpěvák zamlouval téměř vždy. Jeho hlas je podmanivý a ani v úvodní skladbě desky mě nezklamal, takže rozjezd byl ve znamení příjemného naladění. Druhá píseň „Samurai“ celkem překvapivě zavání japonskou tématikou, což nikdy nebylo vyloženě něco, nač bych si potrpěl, nicméně celkově to ujde. Problém, kterým CD trpí, se objevuje od třetího kousku. Balada „Could This Be Madness“ bohužel není příliš dotažená. Jedná se o velmi tuctovitou skladbu, které navíc chybí nějaké výraznější kouzlo, jež by balada měla mít. Toto prakticky platí i pro následující ploužáky – „I Remember You“ (pro něj zejména) a „I Would“. Balady, kterých je na celkový počet deseti skladeb až zbytečně moc, se skutečně staly kamenem úrazu.

Ovšem tento problém je možné pojmout z trochu větší šířky. Můžeme totiž tvrdit, že poslech „Solid“ celkově připomíná houpačku. Chvíli dole, chvíli nahoře. A tak zatímco zmiňované balady tvoří asi opravdové dno této desky, tak přes písně „Samurai“ či „Edge Of Heaven“, které tvoří jakýsi střed,  se dostáváme k tomu lepšímu, což je již zmiňovaná úvodní „My Angel Wears White“, dobře našlápnutá „Animals And Cannibals“, která trpí snad jen opravdu protivným názvem, chytlavá „Paint The Mirror Black“ se skvělou basou, bluesověji laděná „Magic Pudding“ a hlavně závěrečná pecka „The Dead Shall Walk The Earth“. Ta je svým heavy metalovým nábojem skutečně největší vypalovačkou „Solid“, má skvělý spád a od první vteřiny si vás získá. Naplňuje tak do puntíku pořekadlo o tom, že to nejlepší má přijít na konec.

Album se sice tak trochu pohybuje nahoru a dolů, ale jeho spodní bod není vyloženě podprůměrný. Naproti tomu lepších momentů je většina a vrchol je možné jednoznačně označit za solidní nadprůměr. Pokud jste fanoušky žánru, tak se vám právě objevilo zajímavé CD, které by možná stálo za vyzkoušení.

Hodnocení: 7,5/10

Vydavatel: AOR Heaven

Domovské stránky: Reece Kronlund

Seznam skladeb:

1. My Angel Wears White
2. Samurai
3. Could This Be Madness
4. Animals And Cannibals
5. I Remember You
6. Paint The Mirror Black
7. I Would
8. Edge Of Heaven
9. Magic Puding
10. The Dead Shall Walk The Earth