Není tomu tak dávno, co byl velmi populární gothic metal. Ale doba se mění a na vrcholu je nyní bez pochyby folk metal. Kapely jako ELUVEITIE, FINNTROLL, nebo třeba KORPIKLAANI jsou velmi vítanými návštěvníky všech festivalů. A proč o tom mluvím? Česká metalová scéna nezůstává pozadu a zplodila jednu novou folkovou skupinu – CRUADALACH. A tito Moraváci zplodili své první EP, „Agni“.

Než jsem jejich dílko slyšela, viděla jsem je několikrát na živo a vždycky hráli velmi pěkně a zábavně (což je někdy těžké, když se vás musí na pódiu mačkat devět). A tak jsem byla logicky velmi zvědavá hlavně na zvuk a vypracování „Agni“. Je jasné, že první nahrávka je vždycky tak trochu pokus, jak to vlastně chodí; takové hledání správného zvuku. A jak se toho zhostili CRUADALACH?

Písně jsou chytlavé a mají zajímavé motivy. Nástroje jako flétny, dudy či cella nezůstávají schované, ale hrají i hlavní linie, což je určitě dobře; tak by měl správný folk metal vypadat. Hůř už je na tom zvuk. Někdy to vypadá, že jsou nástroje jen tak slepené, občas mi to připomíná soundtrack k nějaké počítačové hře, či zvuk, který vydávají plyšová zvířátka na vietnamských tržnicích. Co se bicích týče, tak se nemůžu ubránit dojmu startujícího traktoru. Věřím ale, že až se kluci a slečny rozhodnou navštívit pořádné studio, bude to mnohem lepší, protože skladbově jsou ohromě našlápnutí. Pojďme si to rozebrat podrobněji.
Celý počin začíná intrem „Agni“ – možná až trochu ohrané intro, které ani nijak více nenavazuje na další písně. Já bych se bez něho obešla. Neobešla bych se už ale bez první „Occident Sun“, která nám dává vědět, s kým že máme tu čest. Mně osobně hudba CRUADALACH přenáší do divokých lesů a luk, protkaných potůčky zarostlými cestami. Příkladným důkazem toho je třetí stopa, „Pramen Epony“, nejlepší píseň EP. Nebála bych se ji označit za hitovku. Kromě výborné melodie ji ohromě svědčí i povedený český text. Myslím, že této formaci sluší čeština daleko víc než anglicky zpívané skladby.
Česká je i následující, trochu melancholická, „Vrásčitá“. Zpěvák Radalf navíc ukazuje, že umí nejen zařvat, ale i docela pěkně zazpívat. Další na řadě je „Heavenly Forge“, která mi velmi připomíná, či možná dokonce nepřímo navazuje na intro, ačkoli na rozdíl od „Agni“ není zbytečná.
Následující „Rhytm Of Our Blood“ mi trochu připomíná dětské říkanky typu „kolo kolo mlýnský“. V tom dobrém smyslu ovšem. Mám totiž chuť tančit a zpívat. V podobném, i když nostalgičtějším, duchu se nese „Golden Times“ a vše je pak zakončeno smutnou, až pohřební melodií „Confession“ – dokonalé ukončení. Musím pochválit i ženské „sbory“ v pozadí. Dodávají tu správnou atmosféru.

Příběh je u konce, prošli jsme se tedy lesem, zatančili si, zazpívali a poplakali, co víc si přát? Možná kvalitní nahrávku... Čím více se zaposlouchávám, tím více mě mrzí, že to zní tak neprofesionálně. Také je škoda, že nejsou zapojeny všechny nástroje, ale vždy hrají jen některé; občas to zní trošku prázdně. Chybí tomu podkres. Stručně řečeno písně krásné, námět povedený, ale chtělo by to máknout na zpracování. Cesta za dokonalostí bude ještě trnitá! Takže se těším na plnohodnotné CD.

Hodnocení 7/10

Vydavatel: Pařát

Domovské stránky: Cruadalach

Seznam skladeb:

1. Agni (Intro)
2. Occident Sun
3. Pramen Epony
4. Vrásčitá
5. Heavenly Forge
6. Rhythm Of Our Blood
7. Golden Times
8. Confession