Mám ráda české kapely. I když je v tom množství těžké najít nějakou, která vyniká, přece jen je jich tu dost a rock metaloví ACT OF GOD jsou nesporně jednou z nich. A jejich nový počin „Vzpomínky v zrcadlech“ mě v tomto tvrzení jen utvrdil. Nesporně nejdůležitějším článkem každé formace jsou vokály. Je těžké najít dobrého, kvalitního a hlavně originálního zpěváka. Co se ACT OF GOD týče, v tomto směru mají velikánské plus. Vokalitska Stáňa je majitelka nádherného čistého hlasu neuvěřitelného rozsahu. Na desce můžete slyšet jak vysoké gothické party, tak i rockovější hloubky. Střídání poloh Stáňa zvládá skvěle. A přidá-li se občasný mužský doprovod (v podobě kytaristo-klávesáka Martina), tak co se vokálů týče, nemám nic vytknout.
K tomu rytmické kytary, brumlavou basu, melodické klávesy a rychlé bicí a máme hotovo. Každopádně na té předchozí větě se mi něco nelíbí. Jako bych už to někde viděla? Ano, je to typické složení a charakteristika nástrojů. Nic nevybočuje z klasických postupů, což je věc dnes velmi žádaná. Přesto mi to tam nechybí. Nemůžu říct, že bych se do této smečky zamilovala na první poslech a poslouchala je pořád dokola, ale když mám chuť na nějaké odlehčení, s radostí si je poslechnu.

A teď k samotným písním. Celé „Vzpomínky v zrcadlech“ začínají rytmickou skladbou „Dobro umírá dřív I“; první seznámení s úžasnou souhrou vysokého hlasu a mužského tvdršího zpěvu, chytlavými melodiemi a zajímavými texty. Nutno podotknout, že ACT OF GOD patří k té malé skupince česky zpívajících seskupení, kterým to sluší. Další na řadě je „Šílenství pro vlastní lid“. Tam se zase seznámíme s hlubokou polohou Stánina vokálu. Pořád přemýšlím, který „způsob“ se mi líbí víc. Myslím, že nejlepší na tom je právě to, že se to střídá, vše je takové oživené. „Bez zvláštních slov a frází“ si dovoluji říct, že třetí píseň je nejlepším momentem poslechu. „Mlčení lidskosti“ je zase trošku jiná. Mnohem agresivnější, rychlejší a hardrockovější. Oproti tomu „Stíny nad rámem“ je mnohem víc temnější, gothičtější. Čím víc se zaposlouchávám, tím víc si uvědomuji, že jsem konečně narazila na kapelu, u které se mi všechny písně neslévají dohromady. Každá je jiná, ale navzájem se k sobě hodí.
Titulní „Vzpomínky v zrcadlech“ je asi nejtvrdší kousek, i když o melodické pasáže rozhodně není nouze.
Je jen jediná píseň, v níž nejsem spokojená se zpěvem a to je „Svůj život zvládnou sám“. Některé pasáže jsou totiž tak hluboké, že to už nezní dobře. V „Svět pod ledem“ více dominují nástroje a je vidět, že si to kluci užili (Stáňa tu nezpívá), zkrátka, jakmile se vzdálí něžné pohlaví, chlapi začnou dělat bordel ;) Pořád nevím, nakolik mám tu skladbu brát vážně.
Se „Snazší je nevidět“ se všechno vrací zpátky do zajetých kolejí. I když u ACT OF GOD zajeté koleje nejsou, vokál opět překvapuje a to energií s jakou je  skladba podána. „Dobro umírá dřív II“ je dle mého asi nejslabší píseň, nic to ale nemění na mých sympatiích s deskou.

ACT OF GOD nejsou žádní zelenáči, nedávno oslavili desáté výročí vzniku. Na jejich hudbě jsou zkušenosti poznat. Písně jsou pěkné, mají náboj, nápad, není v nich nic navíc, ani nic nechybí. Tím nechci říct, že by šlo o dokonalou kapelu, která dosáhla vrcholu kariéry. Myslím spíš, že našli svůj zvuk, svůj styl a ten se mi líbí. Na rozdíl od ortodoxních metalových skupin jsou ACT OF GOD přístupní širšímu publiku, jejich hudba je rockovější, hitovější, možná i popovější. Přiznám se, že jejich předchozí tvorbu neznám, tak nemám srovnání, ale nové CD „Vzpomínky v zrcadlech“ se mi opravdu líbí.

Hodnocení: 7/10

Vydavatel: Act Of God

Domovské stránky: Act Of God

Seznam skladeb:

1. Dobro umírá dřív I
2. Šílenství pro vlastní beznaděj
3. Bez zvláštních slov a frází
4. Mlčení lidskosti
5. Stíny na ránem
6. Vzpomínky v zrcadlech
7. Svůj život zvládnout sám
8. Svět pod ledem
9. Snazší je nevidět
10. Dobro umírá dřív II