Do světa melodického metalu byl před nedávnem vypuštěn další kůň, tentokrát ze stáje ILIUM. Pravděpodobně nejzvučnějším jménem této australské, celkem ostřílené party, je současný zpěvák Mike DiMeo, známý například z RIOT, MASTERPLAN nebo THE LIZARD. Další důležitá figurka, kterou je třeba ve spojitosti s kapelou zmínit, je zakladatel Jason Hodges, který v roce 1998 společně s původním zpěvákem Markem  Sneddenem toto těleso oficiálně stvořil. Uběhla již dlouhá doba od tohoto momentu a celkem šest dítek bylo společným úsilím zplozeno do dnešního dne. Jen pro zajímavost album „Permian Dusk” z roku 2005 bylo v německém magazínu Rock Hard označeno za jeden z nejlepších power metalových výtvorů roku. Inu, každí ví, časy se mění, jak zpívají GOLDEN KIDS v jednom ze svých hitů.

Úspěch z roku 2005 ILIUM nikdo neodpáře, nicméně letošní prácička s názvem „Genetic Memory“ rozhodně takové ambice nemá. Nebo možná že měla v době tvoření, každopádně ve finále se iluze rozplynuly. „Genetic Memory“ totiž pochytilo většinu větších či menších neřestí, které by se měly skutečně dobré desce melodického žánru vyhnout. Tak začnu prohřeškem nejmenším, přesto důležitým u každého hudebního CD. Je jím kýčovitý a ostudný obal, s jakousi robopříšerou hledící na povalující se lebku v zdevastované krajině. Někdo by si měl uvědomit, že ILIUM nepatří k zrovna známým kapelám a že obal desky má tu schopnost prodávat. Osobně bych se něčeho takového v prodejně raději ani nedotkl v domnění, že jde buď o hloupý vtip nebo přinejmenším o pofidérní tribut. Další zbytečností je poměrně dlouhá hrací doba. Jako vždy platí, že méně je více, proto je přes hodinu trvající hoblování u podobných „skvostů“ naprosto zbytečné. Při zachovávání vysokého standardu si podobný kousek může dovolit jen velkým talentem obdařená kapela. „Genetic Memory“ tato délka jen a jen škodí.

Další mouchou zůstává samotný vokalista DiMeo, který mi osobně vůbec nesedí a klidně bych si představoval k celkovému konceptu ILIUM úplně jiný projev. Jeho nevýrazné vokální linky zrovna neoslňují a zní zbytečně uřvaně. Navíc celý materiál nezní vůbec uceleným dojmem, ale spíše jako podivná skládačka všeho, co se kde za poslední roky vyhrabalo a to neustále dokola. Tomuhle škaredému patosu ke všemu vévodí nekvalitní zvuk. Například ihned v úvodu „Kinaesthesia“ zatahá za ucho posluchačovo děsivě drnčící špína doprovázející celou nahrávku. Nevím, kde se ony nejisté zvuky berou, nicméně nepůsobí to dobře.

Uznávám, že předešlé řádky nevypadají zrovna lákavě. Bohužel mnoho dobrých momentů na desce zůstalo skrytých v záplavě zbytečnosti. Nelze upírat příjemné melodie a chytlavé refrény ve skladbách jako „Littoria“ nebo závěrečném jedenácti minutovém eposu „Irrinja“, který se dal však s klidným svědomím zkrátit na polovinu. Bohužel toho, co stojí za to, je žalostně málo. Z těch světlejších momentů by se daly poskládat sotva tak tři skladby, ale co ta zbylá tři čtvrtě hodinka? Je to škoda, ale deska opravdu působí dosti nesourodě a odflákle. Nedostavuje se ten správný pocit ucelenosti a harmonie, jaký by měl. Tudíž jsme se tedy dočkali pouze průměrného a všedního melodického metalu, znějícího spíše jako sólový projekt než regulérní deska kapely.

Hodnocení: 5/10

Vydavatel: Escape Music

Domovská stránka: Ilium

Seznam skladeb:

1. Kinaesthesia
2. Littoria
3. Grey Stains The Rainbow
4. The Immortality Gene
5. Ephemeral
6. Genetic Memory
7. Hostile Sky
8. Fevered Tongue
9. Neanderthal Within
10. Ghosts In Flesh
11. Irrinja