Svého času jsem se s německým hudebníkem a producentem Michaelem Vossem setkával na různých CD celkem pravidelně. Ať už se na nich podílel hráčsky a pěvecky (MAD MAX) nebo působil spíše v pozadí jako skladatel, producent či, specificky, jako duchovní otec projektu VOICES OF ROCK. Frekvence Vossových nahrávek byla skutečně značná, ale pak přišla změna a já o něm dobré dva roky neslyšel. Jistě nelenil, o čemž svědčí přinejmenším produkce sólovky Marka Sweeneyho (ex-CRYSTAL BALL), ovšem, řečeno nadneseně, naše cesty se znovu protnuly až nyní.

Projekt WOLFPAKK se zrodil právě při produkci Markovy desky „All In“. Spolupráci oba protagonisté údajně dlouho plánovali a nyní uzrál ten pravý čas pro její realizaci. Finální podoba vám může celkem záhy připomenout něco na způsob AVANTASIE, jenže jak se ukáže, připodobňovat WOLFPAKK k Tobiho bočnímu projektu není tak úplně přesné a to hned z několika důvodů. To si však nechme na později. Nyní krátce o tom, proč byste na AVANTASII pomyslet mohli.
Pokud hádáte, že za vším stojí plejáda hostů, která je skutečně pestrá (a to nejen na postu nejvýraznějším, tedy pěveckém), hádáte správně. Michael Voss má díky své producentské činnosti celou řadu kontaktů, a tak se pustil znovu do projektu, v němž najdete zástup více či méně známých hvězd hard rockového a heavy metalového nebe (něco podobného uskutečnil už právě v případě vzpomínaných VOICES OF ROCK). Osobně jsem k těmto uskupením spíše trochu skeptický. Jména jako Tony Martin, Tim „Ripper“ Owens, Rob Rock nebo Jeff Scott Soto (pokud se zaměříme pouze na některé pěvce) určitě zaujmou na první pohled a přitáhnou pozornost, avšak nezaručují samy o sobě kvalitní nahrávku. Rozhodně si však myslím, že co do kvality (a někdy i věhlasu) jsou si hosté WOLFPAKK rovni s těmi, kteří se představili na deskách AVANTASIE.

Pojďme se nyní podívat na to, čím se WOLFPAKK od AVANTASIE liší. Nehodlám se zde sice rozepisovat o jednotlivých hostech (sebekriticky se přiznám, že některé z deklarovaných pěvců jsem ani po několika posleších prostě nezaznamenal), ale myslím, že i z obecného nástinu budou rozdíly jasné.
Předně. Ačkoli byl projekt avizovaný jako melodic metalový, mnohem trefnější by bylo označit jej za hard rockový s přesahem k heavy metalu. Tím je určena i základní nástrojová struktura, která je pro utvoření epičtějšího dojmu doplněna o klávesy a různé orchestrální aranžmá, takže o nějaké ty smyčce taky nepřijdete.
Dále. Většinu pěveckých povinností obstarávají Mark s Michaelem. Oba jsou velmi dobří zpěváci a myslím, že kdyby desku postavili jen na svých duetech (jako to udělali například v písni „Reptile´s Kiss“), neztratila by příliš ze své poutavosti. Je pravda, že Jeffa Scotta Sota v „Let Me Die“, Paula Di´Anna v „The Crow“, Tonyho Martina v „Ride The Bullet“ nebo Tima Owense v závěrečné „Wolfony“ si s radostí vychutnáte. Je také pravda, že „Ripperův“ ječák by asi jen tak někdo nenahradil. Na druhou stranu některé vstupy jsou poměrně omezené (borec formátu Roba Rocka by si jistě zasloužil trochu víc prostoru, než jakého se mu dostalo v „Lost“). To je druhý celkem jasný rozdíl. Někteří zpěváci prostě nedostali tolik prostoru, aby se plně projevili. U WOLFPAKK také celkem striktně funguje pravidlo „jeden pěvecký host na jednu skladbu“. Nečekejte tedy to, že by například Jeff Scott Soto působil ve více písních (ačkoliv mám pocit, že „Ripper“ se krátce objevil i v „Lost“). Svým způsobem je to jistě škoda. Na druhou stranu si celkem dovedu představit, jak by se rozezněly hlasy o přejímání postupů několikrát zmiňovaného většího a staršího bratra, pokud by Jeff a jiní dostali více prostoru i v jinde.
Otázkou zůstává jednotící prvek desky, který, předpokládám, bude přítomný, ovšem některé písně celkem obstojně působí dojmem, že na „Wolfpakk“ nepatří, alespoň pokud bychom v nich měli hledat nějaké společné téma. To se dle mého názoru týká hlavně „Reptile´s Kiss“ a „Ride The Bullet“. Tento dojem podporuje navíc i výše uvedený fakt, že se jednotliví vokalisté neobjevují ve více skladbách a „nehrají“ tedy role v rámci celého alba.

Za negativum bych označil i skutečnost, že jako celek mě deska nepohltila tak, jak se to podařilo například debutu Sammetovy bokovky. Materiál celkově je dobrý, najdete na něm několik povedených pecek – za vše bych zmínil asi diovskou „Let Me Die“ nebo závěrečnou výpravnou „Wolfony“, kde zejména pasáž „homo homini lupus“ skutečně přiková k židli – ovšem při bližším zkoumání zjistíte, že se v zásadě jedná o klasický hard rock či heavy metal, v němž nelze hledat něco převratného.

Názor na „Wolfpakk“ jsem hledal hodně dlouho a ve finále mám pocit, že jsem ho vystihl již před několika týdny, po několika prvních posleších. „Je to dobré, ale něco tomu chybí,“ řekl jsem si tehdy. Možná prozaický závěr, ale myslím, že mluví za vše. Přesto pokud bych mohl dát Michaelovi a Markovi nějakou radu, doporučoval bych, aby možná více spoléhali na vlastní síly a s těmi hosty se krotili. Ačkoli o metalovou nebo rockovou operu nejde, každý, kdo někdy slyšel o AVANTASII, si na ni vzpomene, jakmile uvidí seznam hostů. To s sebou nese vysoká očekávání a někdy i zbytečné předsudky, což jsou faktory, které společně možná spíš podkopávají potenciál, který WOLFPAKK nesporně mají.

Hodnocení 7,5/10

Vydavatel: AFM Records

Domovské stránky: Wolfpakk

Seznam skladeb:

1. Sirens
2. Dark Horizons
3. Lost
4. Slam Down The Hamer
5. The Crow
6. Wolfpup
7. Let Me Die
8. Reptile´s Kiss
9. Ride The Bullet
10. Wolfony