Tak jsem zase jednou čekala malinko víc, než mi bylo dopřáno. Od švédské melodic rockové bandy jsem po poslední zkušenosti s nimi doufala v přinejmenším stejný level, s jakým přišla před rokem s deskou „Brand New World“. Jak nejspíš tušíte, ne tak úplně se mi ho dostalo, i když – přiznejme si – o zase tak citelný propad se také ještě nejedná. GRAND ILLUSION se prostě vydali trochu jinou cestou; ani ne přímo slabší, ani ne o něco zajímavější... Jednoduše řečeno: začali se příliš podobat.

Pocit, který u mě dominuje, je asi ten, že GRAND ILLUSION se nebezpečně přibližují již existujícím hudebním uskupením, čímž si tak trochu podepsali ortel smrti a začali ztrácet svou jedinečnou tvář. V čem vidím největší problém? Vězí ve větší symfoničnosti a melodičnosti, která měla na svědomí menší útočnost a dravost; nadto se oproti předchozímu počinu sem tam lehce ztrácí hlavní vokál, jenž byl na „Brand New World“ specificky výrazný. Ale i to je důsledek již zmíněné výraznější symfoničnosti, jež sice není samozřejmě zcela na škodu, ale nějaký větší odvaz či kreativnost pokulhává.

Uveďme si to třeba na příkladu hned prvního songu alba, „Gates Of Fire“. Je obdařena velmi pompézním začátkem, vše se zdá poměrně dobře propracované, dokonce ve mně evokuje taková jména jako AVANTASIA či SONATA ARCTICA. Jenže tu máme dvě ale; tím prvním je fakt, že podobné struktury skladeb se dočkáte i ve všech následujících písních. U „Brand New World“ tomu bylo poněkud jinak: placka čišila svébytnou kreativitou, kterou jsem zčásti připisovala i hojnému počtu hostů. I přesto, že je zde hostujících muzikantů ještě o jednoho víc, na „Prince Of Paupers“ se to ne zcela podepisuje přímou úměrou. Druhým ale jsou právě ony asociace. Hvězdy metalového nebe jako AVANTASIA či SONATA ARCTICA jsou sice zajisté oblíbené a neohratelné, není však třeba mít takových kopií zmíněných star desítky. Ono mi při poslechu celého počinu naskakovalo i povícero dalších jmen, jedním z nich např. BAD HABIT. A to je to, co mě po tak nápaditém „Brand New World“ asi nejvíc zklamalo.

Nejspíš to teď zní tak, že je „Prince Of Paupers“ dle mého názoru úplně o ničem; to však cílem recenze rozhodně být nemělo. Jak jsem již uvedla, o tak velký propad zatím nejde – pravděpodobně tento dojem umocňuje mé subjektivní zklamání, neboť jsem opravdu čekala o trochu víc. Pes bude nejspíš zakopán v tom, že se pánové pustili do skládání nových skladeb hned několik týdnů po vydání předchozího alba. Že by se tak trochu vyčerpali a zbytečně rychle pustili do nové výzvy? Nebyli by první ani poslední...

Za co si však stojí placku i přese vše poslechnout, jsou pěvecky bravurní „Through This War“, ledově chladná „Eyes Of Ice“ či balada „Believe In Miracles“ s působivým sólem.

Inu, jaké bodové hodnocení z toho nakonec vykouzlit? Momentální osud skupiny mi velice připomíná ten kapely HUMAN ZOO. V obou případech je jen v rukou hudebníků, jakými kroky se dále vydají. A čekání na rozluštění si budu zatím u obou uskupení krátit spíše jejich předchozími počiny.

Hodnocení: 7/10

Vydavatel: AOR Heaven

Domovské stránky: Grand Illusion

Seznam skladeb:

1.    Gates Of Fire
2.    Better Believe It
3.    Prince Of Paupers
4.    So Faraway
5.    St. Theresa’s Love
6.    Through This War
7.    Eyes Of Ice
8.    Gone
9.    Believe In Miracles
10.    On And On
11.    Under The Wire
12.    Winds Of Change