Cítíte ten studený závan větru? To se k nám jen dostalo debutové album islandské kapely z Reykjavíku jménem SKÁLMÖLD. Název skupiny je údajně odvozen od pojmenování krvavých sporů mezi islandskými rodinami ve 13. století. Banda se seskupila v roce 2009 a od té doby pracovali na svém albu „Baldur“, které tu budu probírat.

Deska původně vyšla pouze pro Faerské ostrovy a Island pod labelem Tutl v listopadu 2010. Pak kapela podepsala smlouvu s Napalm Records a palcka vyšla znovu celosvětově v srpnu 2011. Obsahuje dvanáct písní a působí dojmem, jako by byla natočena v časové tísni kapely, která ji potřebovala co nejdříve dokončit a vydat. Je na ní pár povedených kousků, ale také některé bez nápadu. Ale zase na to, že je to jejich první počin, to není tak špatné. Z písní cítím, že pánové ještě pořádně neví, kam se orientovat. Sem tam jsou písně laděné víc do folk metalu, někdy jsou orientované spíš do death metalu. Zřejmě ještě hledají, co jim bude sedět nejvíce. Možná chtějí skombinovat víc věcí dohromady, ale to není moc dobrý nápad, protože mi přijdou ve všem nejistí. Také mi moc nesedí vyloženě hrubý hlas zpěváka, chtělo by to trochu zjemnit v kontextu s hudbou, která sama o sobě hrubá není. Zpěvák zpívat umí, tak proč do toho tak „zvrací“? Zrovna sem se to vůbec nehodí.

Album vypráví o vymyšleném Vikingovi, jehož rodinu napadne démon, který zabije jeho ženu a děti. Viking se je vydává se svými dvěma přáteli pomstít. Porazí ho, ale zemře také a připojí se tak ke své rodině ve Valhalle. Námětem je severská mytologie a islandské ságy.

Hned první skladba, „Heima“, mi přijde jako islandská pohádka pro děti nebo ukolébavka. Zpěv bez hudby je velmi zajímavý a desku to okoření. Člověka to donutí si představit, o čem že se v ní zpívá. Píseň s číslem 6 je pro mě tak trochu záhadou. Je jen změtí vlčího vytí a štěkání a dětského smíchu a brekotu. Vikingovi se zřejmě zdá, jak jeho rodina umírá. Mohla to být velmi zajímavá skladba, kdyby byli kluci z kapely nápaditější a zakomponovali do toho aspoň trochu hudby, klidně bez vokálu. Smysl by spíše dávalo, kdyby to bylo intro nebo outro, ale vzhledem k tomu, že je přesně uprostřed, nejsou tyto zvuky nic než žrout času. Asi nejbarvitěší a nejzajímavější písničkou celého alba je „Kvaðning“. Dodává na jiskrnosti a i ten jinak hrubý řev se tu dá přehlédnout. Melodie ho dokáže přebít. Za tuto skladbu mají ode mne plus. Nápad je zřetelný i u „Valhöll“, ale poté začala být nemastná, neslaná. Začátek je super, úplně jsem si vybavila TÝR a jejich „Sinklars Visa“, pak ale jako by skladateli opět došla inspirace a skladbu jednoduše odbyl. Rozhodně ale nepatří mezi ty špatné. Zbytek desky je srovnatelný s předchozím popisem.

Co říct na závěr? Jak už bylo zmíněno, kluci se potřebují najít a vypracovat. Každý člen hraje ve více kapelách různých stylů a možná vzniká problém, přesně se shodnout, kam se ubírat. Není to skupina, o které by se dalo hned říct, že nemá šanci se vypracovat nebo že nemá budoucnost. Uvidíme, co přinese čas a další hudební počiny SKÁLMÖLD. A kdo ví, třeba se ještě budeme hodně divit.

Hodnocení: 5/10

Vydavatel: Napalm Records

Domovské stránky: Skálmöld

Seznam skladeb:

1.      Heima
2.      Árás
3.      Sorg
4.      Upprisa
5.      För
6.      Draumur
7.      Kvaðning
8.      Hefnd
9.      Dauði
10.    Valhöll
11.    Baldur
12.    Kvaðning (Edit)