Dnes má ruka sáhla výjimečně do žánru melodického rocku pro zatím poslední album kanadské skupiny HAREM SCAREM – Overload. Také jsem dostala doporučení od svého kmotra, prý pokud si chci poslechnout nějakou tu „pohodovou“, tak poslední HAREM SCAREM jsou to pravé ořechové, leč uvidíme.

První píseň s názvem „Dagger“ zahajuje melodický duet kytary a bubnů. Po melodickém úvodu se ale ve slokové části objevuje pouze vybrnkávání s jemným hlasem Harryho Hesse. Jemný hlas se v průběhu refrénu mění na „chraplavý“ varovný vokál. Refrén mi připomíná beznadějný, nekontrolovatelný výbuch emocí, jenž se uklidní až před kytarovým sólem. „Dagger“ je opravdu chytavá a třeskavá skladba. Dobře zvolený začátek.
Jako druhá v pořadí se nám nabízí píseň s názvem „Afterglow“. Úvod písně mě docela zklamal, příliš mi připomněl klasické rockové „veselé“ skladby po vzoru Jon Bon Joviho. Sloky jsou podbarvené pouze lehkými tóny bubnů a kláves. Refrén nás zalije pro mě příliš okoukanou, bezstarostnou atmosférou. Kytarové sólo sice dodá písni více originality, ale i tak mi píseň přijde tuctová a bez nápadu.
Do další skladby s názvem „Rice & Fall“ nás uvádí pomalé vybrnkávání podbarvené bubny. Vokál Harryho Hesse zní ve slokách naprosto čistě až průhledně. Refrénem se prohání chaotická směsice bicích a kytarových rifů. Zvláštní pozornost bych ale věnovala kytarovému sólu, které je obzvlášť dlouhé a podbarvené dunivou basovou linkou, čímž více vynikají vysoké tóny kytary. Tato píseň není zrovna z nejveselejších, působí spíše neutrálním dojmem očekávání…
„Don’t come easy“, píseň začínající melancholickými tóny kláves je čtvrtá v pořadí. Jak už jsem se zmínila, počáteční klávesy silně vyvolávají pocit samoty, tento pocit je však sražen k zemi tvrdými kytarovými rify, které po něm nastupují. Refrén je lehce zapamatovaný a chytlavý, i když zní tak trochu jako zoufalé volání o pomoc. Po každém refrénu v písni následuje vždy krátké kytarové chaotické sólo, což je pro mě docela příjemné zpestření. Tato píseň je jedna z mála co mi utkvěla v hlavě.
Pátá se na albu objevuje balada s názvem „Can’t Live With You“. Typická atmosféra podzimního deštivého dne mi k této písni naprosto sedí. Vzpomínky na hezké dny s někým, kdo teď tak moc chybí. Jen se dívat z okna, jak padá déšť, jak utíká čas… V refrénu je hodně cítit zoufalství člověka, který je sám. Refrén je až srdcervoucí. „Can’t Live With You“ je obzvlášť sentimentální.
Na začátku „Forgive & Forget“ nás vítají tvrdé kytarové rify, po kterých se ale ráz písně notně změní. Ve slokách se nám ukazuje melodičnost a lehkost písně. Refrén je pravým vrcholem písně a dodá jí opravdu originální kabát. Troufám si říct, že tato píseň je jedna z nejmelodičtějších na albu. Velmi dobré je také umístění za baladou. Zde se mi dostává znovu příjemné a optimistické nálady.
Do sedmé „All You’re Getting“ nás vítají tóny klavíru, což působí ne až tak originálně. Sloková část mi přijde vydařená i když stále mám pálivý pocit neoriginality. Vrcholem je pro mě refrén, který mě už jen pevně utvrdí v tom, že tato píseň je jen průměrný „radiový rock“ bez nějak zvláštního nápadu.
Další píseň začíná klidným hlasem zpěváka, jenž navádí k relaxaci. „Leading Me On“ mě ale uchvátila především svým surově podaným refrénem, který prořezává klid a mír. Další velmi pěkně vyrobená pasáž je kytarové sólo, to mě opravdu potěšilo.  „Leading Me On“ mě vskutku překvapila a po „All You’re Getting“ znovu trochu napravila reputaci celému albu.
V pořadí desátá se mi nabízí píseň „Understand You“. Píseň s melancholickým začátkem. Během refrénu se však melancholie ztrácí. Další píseň u které se mi zdá, že jsem ji už někde slyšela, i když HAREM SCAREM poslouchám poprvé. Tak se nabízí otázka, zdali jsem jí opravdu někde neslyšela, nebo jestli je to další tuctová píseň, která splývá s tvorbou Jon Bon Joviho…
Do předposlední písně nás uvádí až futuristické zvuky kytary, jenž se v zápětí mění v klidné vybrnkávání. Po příjemné první sloce následuje refrén, který svým zesíleným důrazem krotí všechny neukázněné smysly a nutí je pouze poslouchat a vychutnávat si pohodlí. „Same Mistakes“ hasn’t got any mistakes (nemá chybu).

Poslední na albu Overload je bonus track s názvem Wishing. Do  klidné atmosféry nás uvádí jemný hlas, který se v refrénu mění ve štiplavý vysoký „chraplák“. Obzvlášť vysoký chraplavý hlas po delší dobu nepůsobí zrovna nejlépe, je příliš, jak jsem už zmínila, štiplavý a nepříjemný. Tato píseň mě dorazila až na dno. Troufám si až říct, že je nejhorší na albu Overload.

Album Overload je, jak jste si jistě mohli přečíst, takové střídavě oblačno, avšak nad většinou písní převládá pozitivní atmosféra, v čem se můj kmotr nemýlil. Toto album je jako stvořené pro poslech v uvolněné nenáročné atmosféře. HAREM SCAREM vytvářejí hudbu pro široký okruh posluchačů. Overload nejspíš nepohrdne téměř nikdo, protože kdo by si nechtěl odpočinout u vcelku příjemné hudby. Ale je pravda, že tu jsou pro mě některé větší či menší nedostatky, které mě ovlivnily. Zklamala mě neoriginalita některých písní, ostatní písně řadím spíše do průměrné kategorie až na pár výjimek.

Domovské stránky: www.haremscarem.net

Přečteno: 765x

< Předchozí		Další >