Sobota 7.10 se stala velkým svátkem a zároveň dnem, na který čekali všichni čeští příznivci hudby ve stylu gothic. Pod taktovkou Neosféry se konala v Praze zatím nejlépe obsazená gothic/darkwawe a EBM akce, jaká byla na našem území spáchána.

Oproti původně plánovanému začátku v 18:30 se začínalo až v 19:30, což bylo způsobeno neúčastí gothic rockerů Komu Vnyz z Ukrajiny, kteří nedostali vstupní víza, takže se akce nemohli zúčastnit. O této změně jsem se dozvěděl až na místě, díky čemuž jsem se mohl zajít trochu posilnit a shlédnout závěr zápasu naší fotbalové reprezentace. Tento krok se později ukázal jako více než prozřetelný, protože jsme měli před sebou dlouhý večer. Co se organizační stránky týče, snad kromě menšího zádrhelu při vstupu mě nenapadá žádná výtka. Možná zásoby brambůrek v klubovém baru mohli být trochu větší :-) Návštěva byla vcelku obstojná, přesné číslo si netroufám odhadnout, ale něco přes 200 goths by se mohlo blížit pravdě.

Nevděčné role první kapely se zhostili čeští NEURAL IMPLANT více než se ctí. Na projektu se podílejí zkušení harcovníci z No Name Desire a Imunology a tenhle večer zastupovali tu drsnější část scény. Jejich kombinace EBM a industriálu doplněná skorem až metalovou kytarou mi přišla hodně zajímavá. Nechci se pasovat do role nějakého velkého znalce tohoto žánru, tudíž každá zkušenost s podobnou kapelou je pro mě zajímavým zážitkem. Velkým plus pro mě pak byl vokální projev, texty byly v češtině s povětšinou společensky kritickým námětem. Prakticky od začátku se před podiem utvořila skupinka, která vystupující kapelu mohutně povzbuzovala a už od začátku se vydatně pařilo.

Druhým zástupcem české scény byla téměř kultovní brněnská parta ALVARÉZ PERÉZ v čele s velezajímavou vokalistkou Ellen Alvarez. AP se na Prague In Dark představili po dlouhé koncertní přestávce a zahráli ucelený průřez svojí tvorbou. I když jsem o nich slyšel nemálo zvěstí a s jejich alby jsem vesměs obeznámen, tak trochu mi vyrazily dech. Naživo totiž zní velice sebejistě, perfektní byl pak především výkon zpěvačky. Jejich hudba staví na rockovém základě s příjemnou elektronikou a melancholickou a zasněnou náladou.

Jako první ze zahraničních kapel se představili polští elektronici MONSTERGOD. Ti kombinují prvky industriálu, tvrdý zvuk kytar a zajímavé samply. Kdybych je měl k někomu přirovnat, na mysl mi přichází současná tvorba Samael. Nejvýraznější tváří souboru byl zpěvák Schnitter, který kombinoval drsný, elektronicky vytvářený vokální projev s gothic hlasem a vytvářel tak zajímavý protipól k hudebnímu pozadí. Pro mě osobně asi největší překvapení letošního ročníku.

Předposlední byli tentokrát FLOODLAND z Rakouska. Popravdě, až dodnes jsem je neznal, tedy až na těch několik málo songů, které jsem poslouchal, než jsem se na PID vydal a moc mě nepřesvědčili. Floodland nejsou určitě špatná skupina, jejich set nebyl až tak špatný a nepostrádal nic z toho co jsem od něj očekával. Jenže dál již nešli, jejich hudba mi přišla trochu nudná, nevím jestli to bylo pokročilo hodinou (přeci jenom vystupovali před půlnocí) nebo prostě tím, že nudná byla. Stále mi nabíhaly vzpomínky na seveřany The 69 Eyes, jejichž hudba je v jistých náznacích podobná - a podle mě lepší.
I přesto byli zpestřením a dnes večer zafungovali jako reprezentanti západní gothic rockové scény minimálně zajímavě.

Potěšujícím faktem byl pro tento večer zvuk, ten bývá v Matrixu krizový a stoupá a padá s ním kvalita všech vystoupení. Povětšinou byl na vysoké úrovni, snad kromě začátku setu NEURAL IMPLANT a menšího zakolísání při FLOODLAND. Přeci jenom, elektroniky bylo tenhle večer požehnaně a ta se zvučí o něco lépe než vetší počet nástrojů jako při mé poslední návštěvě při Metal Breath Tour a většina kapel měla i své zvukaře.

Monstergod

CLAN OF XYMOX jsou vpravdě základem, který by měl znát každý, kdo někdy, byť jen načichl k hudbě, která má co dočinění s gothic. Jejich alba Hidden Faces a pak hlavně Creatures jsou učebnicí, ze které čerpá velké množství dnešních kapel. Takže když vylezli na podium, musel jsem se chvilku vzpamatovávat, než jsem si uvědomil, že tam opravdu stojí oni. Bylo už něco málo po půlnoci a celý klub ožil. Byl to trochu jako sen, vidět Ronnyho Mooringse v pro něj typickém sestřihu. „Xymoxáci“ to vzali pěkně od podlahy, první část setu tvořily hlavně skladby z posledního Breaking Point, pak následovala jedna z vůbec nejznámějších Jasmine and Rose, následována sletem toho nejlepšího co může kapela nabídnout. Hrálo se jak z alb první dekády tvorby, tak i songy z dekády druhé, opomenuty nezůstaly ani alba Notes From The Underground a Farewell, obrovské ovace sklidil hlavně megahit There's No Tomorrow. Vystoupení téhle legendy se nakonec protáhlo až k druhé hodině ranní (opravdu hráli tak dlouho, ani se mi tomu nechtělo věřit). Nakonec se třikrát přidávalo a zazněla dokonce i legendární klasika Louise, v kterou jsem ani nedoufal. Kapela nakonec zahrála, snad kromě mé oblíbené All I Have, všechno na co jsem si jen vzpomněl a už hodně dlouho jsem neodcházel z vystoupení s pocitem, že jsem slyšel všechno co jsem chtěl.

Po Xymox následovala ještě after party, která se podle zpráv, které se ke mně dostali, protáhla až k šesté hodině ranní, jenže vzhledem k tomu, že mě již nazítří čekal další koncert – Satyricon, vydal jsem se

Fotogalerie

noční tramvají směr postel. Hlavním zjištěním a kladem letošní Prague In Dark je pro mě fakt, že v Čechách již je možné uspořádat kvalitní a dobře obsazenou gothic akci a hudba tohoto druhu již našla i u nás jistou fanouškovskou základnu, která je na vzestupu a to je jen a jen dobře.

Přečteno: 1498x