Po Mayhem k nám dorazila druhá severská blacková legenda – 8.října do klubu Abaton zavítala velice silná sestava ze severní Evropy. Všechny tři zúčastněné spolky vydaly tenhle rok vysoce nadprůměrná alba, což slibovalo, že se bude jednat o vysoce našlapanou akci.

A očekávání se splnilo bezezbytku, ba ještě bylo o něco málo překonáno. K prasknutí naplněné prostory Abatonu byly důkazem, že s tou návštěvností metalových koncertů (a hlavně těch blackových) to nebude zas tak zlé. Avšak nečekal jsem, že Satyricon budou táhnout až tak moc. Ale stalo se a tak již okolo půl osmé byly přilehlé prostory i sál samotný skorem zaplněn.

Roli první předkapely pro tento večer obstarala finská čtveřice INSOMNIUM. Musím se přiznat, že jejich poslední album Above The Weeping World mě doslova uchvátilo, takže jsem se na ně hodně těšil. Jejich melodický death, který ze všeho nejvíce připomíná poslední dvě alba Dark Tranquillity, ke kterým se přidal cit pro melodie, jakým disponují Amorphis, se ukázal jako vypečená rozehřívačka. Publikum vytvořilo perfektní atmosféru, od začátku se pařilo a myslím že kapela si zde získala nejednoho příznivce. Od začátku se také mohli pochlubit super zvukem, ve kterém se dali rozeznat všechny kytarové vyhrávky, kterých je jejich hudba plná. Ve svém setu čerpali hlavně z aktuálního počinu Above The Weeping World, ale vraceli se i k oběma starším albům.

Ve tři čtvrtě na devět – kupodivu se jelo přesně podle časového rozvrhu, do kterého byla zahrnuta i přestavba podia – nastupují stejně netrpělivě očekávaní KEEP OF KALESSIN. Jejich Armada je u nás na Volume vcelku populární a alespoň pro mě jedno z nejsilnějších letošních blackových alb. INSOMNIUM nastavili laťku opravdu hodně vysoko a to dokonce nad síly Norů. Poděkovat za to mohou bezvýhradně a jenom zvukaři, kterému se povedlo tak perfektně zmršit zvuk, až mě KEEP OF KALESSIN vysloveně otrávili a zkazilo mi to celý dojem z jinak perfektního alba. Melodický vokál, který měl pravděpodobně obstarávat kytarista, nebyl slyšet a všechny ostatní nástroje ubíjely předimenzované bicí. I přes to všem můžu jejich poslední album jen a jen doporučit, byla by to škoda hodnotit z tohoto opravdu nepovedeného setu jinak perfektní kapelu.

Uklízí se sestava určená pro předkapely a na podiu se objevují svícny a já se začínám obávat, že se opět dočkáme teatrálního blackového vystoupení, jaká já osobně vůbec nemusím. Případ Mayhem mluvil za vše, pódiová prezentace více než zajímavá, ale co se hudební stránky týče, bylo to již slabší. Jsem rád, že právě této teatrálnosti se pánové ze SATYRICON vyhnuli a působili tento večer jak vizuálně, tak i hudebně velice civilně. Jejich poslední album se nese spíš v black´n´rollovýh vodách, a myslím, že právě tahle chuť experimentovat si našla hodně příznivců hlavně mezi mladší částí publika a přilákala je na tenhle koncert. Jsem opravdu vděčen, že se Satyr-Frost a spol. obešli bez zbytečných „dárk a ívl“ gest a vystačili si jen s perfektně zahranou hudbou. Opravdu potěšil Satyr, ten byl snad první, kdo zaregistroval, že v Abatonu diváci nestojí jen před ním, ale i u podia ze strany a taktéž se tísní nahoře na balkonech. Několikrát se mi stalo, že jsem prostě jen tak stál a zaposlouchal se tu do Frostových ďábelsky precizních bicí, tu do přesných kytarových sól. Velkým překvapením pro mě byla přítomnost velice sympatické klávesačky, kterou potkat u baru…ehm, no nic…ale byla kupodivu slyšet tam kde měla a když nehrála, tak házela jako Tuomas od Nightwish. Z dalších muzikantů jsem bohužel nikoho nepoznal, podezření mám jen na Gronbecha z Keep of Kalessin.

Hlavní část repertoáru tvořilo samozřejmě nové album Now, Diabolical, ze kterého jsem postřehl kromě stejnojmenného zářezu a megahitovky K.I.N.G., která rozpohybovala hlavně ty mladší i kousky The Pentagram Burns, A New Enemy. Naopak jsem trochu oplakal nepřítomnost oblíbeného kousku Delirium. Snad nejvíce se pařilo při klipovce Fuel for Hatred a hodně překvapilo, že z podle mě veledůležitého Rebel Extravaganza zazněla jen Supersonic Journey. Naopak vcelku hodně se hrálo z Nemesis Divina, a to hned tři songy. Končit se mělo s úderem jedenácté, ale více než sedmisethlavá saň si vyprosila další přídavek. Očekával jsem Mother North, ale ta k mému údivu nepřišla, hrálo se z Shadowthrone a to konkrétně Dominions Of Satyricon. Mother North tak přišla až jako druhý přídavek a pak ahoj a šáteček, snad zas někdy nashledanou.

Co dodat, snad jen, že pivo nebylo opět z nejlevnějších, na to jsme si ale v Abatonu už zvykli a co mě trochu zklamalo byla pak nepřítomnost stánků obou kapel, zaregistroval jsem jen Shindyho distro.

Přečteno: 1252x