Vzpomínám si, kdysi jsem v jednom nejmenovaném měsíčníku četl recenzi na živák (nebo mrtvák?) těchto floridských veteránů a ten končil slovy „ ..a pokud zde budou kapely jako OBITUARY a jestli budou koncertovat a vydávat desky, nemám strach o prvotřídní death metal“. Tak s těmihle slovy se opravdu ztotožňuji. Už už to vypadalo, že po tom, co bratři Tardyové uložili kapelu k ledu, se snad ani muzikanti v budoucnu nedají dohromady, tak po dlouhých osmi letech stloukli a vypustili další řadovou rakev. To aby o sobě celému světu dali vědět, že s nimi všichni musí počítat. K mému potěšení to nezůstalo jen u jednoho vrhu a jejich další parádní štych s výstižným názvem „Xecutioner's Return“ nám přijela kapela představit na živo do libeňského klubu Abaton. A u toho jsem samo sebou nemohl chybět. Doprovod jim dělaly ještě další dvě kapely.

Přicházím ke vstupu do klubu a hledím na dlouhou frontu. Dva maníci s trikem security se u vchodu snaží vtipkovat tím, že se mě ptají zda s sebou nemám nějaké zbraně. Jejich humor, zda se tomu tak vůbec dá říkat, mě fakt dojímá. No nic. Do útrob objektu se dostávám okolo sedmé hodiny večerní, na kterou byl avizován začátek celé akce a již v tuhle dobu stojí před podiem opravdu dost lidu. Dle informací pořadatele celkový počet návštěvníků přesáhl počet sedmi stovek.

Patřičně rozehřát tohle početné publikum dostali za úkol vcelku neznámí švédští melodic deathmetalisté AVATAR. Žádné zemětřesení se nekonalo, standardní výkon těchto švédů mě ničím konkrétním nezaujal, ale jako předkapela svůj úkol splnili. Jejich vystoupení uším fanoušků evidentně lahodilo. Druzí v pořadí jsou HOLY MOSES. Ti již mají oproti první kapele svoji fanouškovskou základnu, což bylo znát i na reakcích. Kapela se pomalu dere na podium za hlasitého skandování dychtivých thrashfans. Největším překvápkem pro mladší nebo neznalé byla zpěvačka Sabina Classen. Ta vtrhla na podium ve své ošuntělé metalové džízce a svým vyřvaným vokálem začala dávat najevo, že asi nebude zrovna hodná holčina. Samotný projev kapely jako celku se mi zdál poměrně uhlazený a na to, co jsem o kapele slyšel, jsem opravdu čekal trošičku agresivnější projev. Možná to souvisí s věkem členů kapely. Zapůsobili na mě takovým trošku unaveným dojmem, jako by jim scházelo ono mladické nadšení, taková ta jiskra, zápal pro věc. Je fakt, že kapela funguje již přes pětadvacet let. Mně se jejich set i přes jmenované nedostatky zamlouval a v mém bezprostředním okolí zaznělo i opravdového nadšení, a to hlavně od lidí, co kapelu znají a poslouchají již léta. Dokázal bych si u téhle kapely určitě představit i o dost lepší zvuk.

Po znovuobnovení činnosti kapely se u nás OBITUARY představili již po druhé. Prvně na Brutal Assault festivalu ve Svojšicích. Tam jsem s nimi neměl tu čest, proto jsem se na ně dnes těšil opravdu jak malej Jarda. A musím podotknout, že opravdu nikoho nezklamali a ti, kteří zůstali doma u svých přehrávačů nebo plnili jiné své povinnosti, udělali z hlediska kulturního rozhodně špatně! Floridští hrobníci na sebe nechali trošku déle čekat, publikum si je ovšem nakonec stejně vyřvalo a v zápětí všichni vtrhli na podium, chopili se svých fidlátek a pohřební hostina mohla začít. Z klasické sestavy chyběl akorát kytarista Allen West, na jehož post přišel ještě před natočením posledního (klasického a zároveň velmi povedeného) řadového alba Ralph Santolla (ex ICED EARTH, DEATH, DEICIDE). A jak jsme se všichni přítomní přesvědčili, náhrada je to plnohodnotná. Dokonce nás fanoušky mezi skladbami bavil na death metal nečekanými vsuvkami, jednalo se o originální kytarová sólíčka.

Pojďme už ale ke koncertu samotnému. Jakmile OBITUARY spustili onen funerální obřad, fans byli jak u vytržení. Já osobně mám rád ten naléhavě naříkavý chropot Johna Tardyho. Jakmile otevře pusu a rozechvěje své hlasivky, navodí tu správnou ponurou atmosféru plně korespondující s ostatními nástroji. Všecko umocňuje svými gesty, mikrofon i s podstavcem svírá pevně v rukou a hází s ním bezostyšně a stejně vehementně jako se svou řepou. Já jsem zůstal nahoře v patře nad podiem, jelikož dole bylo opravdu velice přelidněno. Při první „Find the Arise“ to dole pod námi začalo doslova vřít. Pařilo se, hrozilo, časem se i skákalo z podia, no zkrátka mazec. Přišli jsme všichni přeci na ten nejpomalejší old school death metal by Florida a k tomu zvuk jako prase! No paráda. Jako druhá zazněla jedna věc z novějšího alba a hned na to nás pánové rozporcovali klasikou „Chopped in Half“. Můžu říct, že v tu chvíli jsem nevnímal opravdu nic jinýho než pomalé až střednětempé práchnivějící libé tóny valící se z reprobeden. A kdyby náhodou v klubu v tu chvíli vyhodily pojistky elektřinu, to bych asi dostal zástavu srdce. Další lety prověřené kousky následovaly v zápětí. Slyšeli jsme „Turned Inside Out“, „Threatening Skies“, „By the Light“, „Insane“, „Slow Death“… Po necelé hodince se páni mistři v daném oboru šli občerstvit do zákulisí. Na některých koncertech vyvolává ze šatny kvůli žádanému přídavku ostatní členy bubeník a nejinak tomu bylo i dnes. Fousatý Donald s kšiltovkou po malé chvilce usedl znovu za svou bicí artilerii, aby bavil publikum svým asi pětiminutovým sólíčkem. Toho následně vystřídal pan Santolla, aby ještě celý večer uzavřeli tou nejhnilobnější flákotou „Slowly We Rot“ ze stejnojmenného alba. Jen škoda, že jsme neslyšeli jeden z jejich nejzdařilejších kousků vůbec – „The Final Thoughts“.

Myslím, že nemá cenu dělat nějaké dlouhé resumé, legenda žije dál a v plné síle ač v pozměněné sestavě. A tahle koncertní štace je toho důkazem. Bravo. Dávám deset z deseti.

Přečteno: 1880x