Neděle 25.5.2008 pro mě nebyl jen tak obyčejný víkendový den, spíše naopak. Večer mě čekal jeden koncert v Retro Music Hall v Praze, koncert britské legendy MAGNUM.

Dostat se do Prahy nebyl problém, horší to bylo, když jsme dorazili do Retra. Koncert měl začínat ve 20:00, většina fanoušků čekala před vchodem již v sedm, aby stihla zabrat ta nejlepší místa. Ale jak už to na koncertech bývá zvykem, na vstupních dveřích se okolo tři čtvrtě na osm objevil papír se vzkazem, že pouštět se bude až od 20:00. To bylo nemile ohodnoceno zvýšeným šumem v netrpělivě čekajícím davu. Nakonec jsme se do sálu Retro Music Hall dostali až něco před půl devátou. Než se odbavili všichni lidé, kterých bylo přibližně okolo tisícovky, tak bylo devět hodin. Takže jako vždy a všude se na podiu něco začalo dít až o hodinu později. Většina přítomných netušila jaká bude předkapela, na vstupenkách i na plakátech bylo pouze napsáno „Magnum & Guest“. Ten kdo byl, ale snaživý si na oficiálních stránkách MAGNUM našel, že předkapelu jim bude dělat mladá, nadějná britská kapela UXL. Na podium přikráčeli čtyři mladíci, říkající si UXL. Jelikož je téměř nikdo neznal, tak se většina sálu ze začátku pouze tiše dívala, ale po několika písních sál začal vřít. Největší atrakcí byl zřejmě zpěvák a zároveň jeden z kytaristů, celé vystoupení nesmírně prožíval, v některých chvílích to dokonce vypadalo na epileptický záchvat. Každopádně jeho zpěv byl skvělý, měl čistý zvučný hlas. UXL všechny pozitivně naladili, vrcholem jejich vystoupení bylo číslo s velkým bubnem, na který bubnoval basák. Mě se UXL také zalíbili, jejich hudba navodila zvláštní atmosféru.

Magnum

Když se na podiu objevili první členové MAGNUM, přišel ohlušující jásot. Když přišel i Bob Catley, jásot se ještě znásobil. Vystoupení odstartovala píseň Back to Earth, když Bob začal zpívat, všichni se do zpěvu pustili s ním. Atmosféra byla perfektní.

Další píseň byla z nového alba Princess Alice And The Broken Arrow, When We Were Younger. Bob během refrénu skákal a byl plný energie a nejen během této písně. Celé vystoupení prožíval naplno, člověk by ani neřekl, že už mu je padesát devět let. Vystoupení bylo velmi povedené a mezi písněmi jsme mohli slyšet pár českých frází, jako například „Jak se máte?“.

Celý koncert byl protkán písněmi jak z nového alba, tak písněmi ranými například Midnight, Start Talkin‘ Love nebo Vigilante. Nejkouzelnější věc byla ale Spirit, která začínala akustickou verzí a vrcholila hardrockovým závěrem. Fanoušci byli v euforii, tleskali, zpívali, podávali ruce Bobovi. Přibližně po hodině a půl koncertu MAGNUM odešli z podia na zasloužený oddych, načež byli vylákáni fanoušky zpět, aby zahráli přídavek All Englanďs Kingdom. To byla třešnička na dortu. Pohled na kapelu skrz celý koncert byl velmi pěkný. Basák Al Barrow se celý koncert usmíval, Bob, v elegantním saku. si podával ruce téměř se všemi, kteří byli nadosah pod podiem. Všichni měli dobrou náladu. Na závěr Bob pronesl větu, že v České republice jsou poprvé, publikum tu máme skvělé, a že určitě přijedou znovu, což bylo hlasitě přijato celým sálem. Poté se s námi MAGNUM rozloučili. Lidé se začali rozcházet, avšak kdo si počkal, tak se dočkal i malé autogramiády, bubeník Harry James klávesák Mark Stanway a basák Al si přišli do sálu dát sklenku vína, tak jsme s nimi mohli prohodit pár slov, vyfotit se a nechat si je podepsat. Po chvíli zavolali i Boba bohužel jsme se nedočkali kytaristy Anthonyho Clarkina. I tak to byl skvělý zážitek, a to nejen pro mě.

Celý koncert se mi velmi líbil, opravdu stálo za to vidět MAGNUM naživo. Byla zde nezapomenutelná komorní atmosféra, všichni se dobře bavili. Hudba byla perfektní, byl to zkrátka dobře prožitý jarní nedělní večer.