Kdo se poslední dobou procházel Brnem, nemohl si nevšimnout tmavých, dohněda laděných plakátů, které lákaly na koncert gothic/death metalové kapely CREMATORY. A tak jsem sbalila fotoaparát a šla se podívat, co tato grandiózní německá formace předvede.

První, co mě zaujalo, když jsem asi s hodinovým předstihem dorazila na brněnskou Flédu, byl malý stůl, na kterém byli asi dvě placky, dvě desky a dvě trička kapely INTERITUS, která dnešní hvězdě předskakovala a snažila se tu něco prodat.

Kolem osmé se ale kapela přesunula na pódium, aby trochu rozehřála publikum. Už při prvním songu, „Schodiště“, jsem se nemohla ubránit pocitu, že lidí na pódiu je více, než lidí pod ním. Ale je pravda, že tato sedmičlenná kapela tak asi bude působit vždycky. Kromě klasické sestavy: kytara, sólová kytara, baskytara, bicí a zpěv, mají INTERITUS také housle a violu, což kapelu dělá více melodickou a skupina se tak může právem nazývat symfonickým metalem.

Tato kapela o sobě dává poslední dobou pořádně vědět, takže není moc nutné ji nějak více představovat. Co se týče jejich živého projevu, trochu mi vadí již zmiňovaný počet hudebníků, protože pokud hrají na menším pódiu, tak se tam nemůžou moc pohybovat, což jim moc nenahrává. A tak to bylo i na Flédě. Každý člen měl své místo, ze kterého se, ani kdyby chtěl, nemohl přesunout jinam. I přes tento malý nedostatek hráli INTERITUS celkem dobře. Kromě skladeb z aktuálního alba „In My Hands“, jako třeba „Close My Eyes“, již zmiňované "Schodiště", či titulní song desky "In My Hands", zahráli i několik starších skladeb, mezi kterými nemohly rozhodně chybět písně jako "Střepy", či "Frozen Darkness".

Po kvalitně odehraném setu, při němž si publikum vyžádalo i přídavek, mohli kolem deváté přenechat rozehřáté diváky hlavním účinkujícím večera – CREMATORY. Ti se v mlze za temného intra postupně objevovali na pódiu a začali hrát první song večera, „Remember“. I když znám kapelu z různých plakátů, stejně jsem se nemohla ubránit údivu, když na stage dorazil bicman, který mi – nevím proč – připomínal typického řidiče náklaďáku a kdyby nezačal na bicí hrát, nikdy by mě nenapadlo, že ví, k čemu se používají paličky. Nicméně hrál velice dobře, což bylo jedno z mnohých plus, které dávám tomuto koncertu.

Kdykoli slyším charakteristický death growl frontmana Felixe, jsem fascinována. A když se k němu občas přidá i čistý vokál kytaristy Matthiase, vznikne naprosto dokonalá kombinace, která mě uchvacuje ještě více. Co bych také hodnotila jako plus je to, že naživo zní kapela (podotýkám, že včetně obou zmíněných zpěvů) minimálně stejně tak dobře jako na nahrávkách, což je jev, se kterým se bohužel poslední dobou moc nesetkávám a o to víc si ho vážím. Celkový projev skupiny bych hodnotila jako skvělý, důkazem může být i to, že i když mi během koncertu nebylo úplně dobře, tak jsem si kapelu poslechla až do poslední skladby.

Bylo vidět, že si vystoupení užili nejenom diváci, ale také kapela. Frontman Felix zpíval jako o život a svou spokojenost dával najevo zvednutým palcem nebo třeba nášivkami CREMATORY, které házel do davu pod ním. S každou další skladbou, kterých hráli celkem asi patnáct, se zvyšoval počet spokojených posluchačů,a když došlo na takové hity, jako "Pray", "Tears Of Time", či "Revolution", Felix se nestačil divit tomu, že snad všichni návštěvníci znají texty. Kromě těchto písní, které byly bezpochyby vrcholem večera, hráli CREMATORY hlavně z aktuální desky "Pray".

Na konci show, když už se kapela loučila, zůstal na pódiu jen Matthias a zpíval jakousi baladu. To jsem moc nepochopila, protože mi připadá minimálně zvláštní dát pomalou skladbu interpretovanou jen jedním členem nakonec. Umístila bych jí spíš někam doprostřed, kde by jmenovaná píseň více vynikla a zvýraznila by i písně ostatní.

Každopádně jsem byla s představením více než spokojená a jsem zvědavá, jakým směrem se CREMATORY vydají dále, protože je jisté, že jde o kvalitní kapelu na metalové scéně, která má co předvést i v živém vystoupení.