„Za málo peněz hodně muziky!“ Tak přesně takovéhle by mohlo být heslo jednoho skvělého pražského hudebního jednodenního festivalu. Adipocire Fest, v pořadí už sedmý, proběhl 24. 10. 2009 v klubu Exit Chmelnice a nejen díky plakátu či pověsti této hudební akce se mohli fanoušci tvrdé a extrémní muziky těšit na pořádný mazec.

Předem bych chtěl vyzdvihnout místo konání. Osobně mám Exit velmi rád; velký, příjemný a prostorný klub, dostatek míst k sezení, dva stolní fotbálky, dobré pivo a hlavně větrání. Je opravdu příjemné, když na vás pořadatelé občas pustí svěží proud čerstvého vzduchu. Asi jako to, že na pivo velké fronty nebyly. A když došlo světlé pivo, tak ani tento problém netrápil grindery delší dobu.

První z deseti zúčastněných kapel byl CALIDAD, druhá KLAN. První jest metalcore-thrash a druhá death metal. Ani jednu jsem nestihl. Opět mi to nedovolily pracovní povinnosti.

Sokolovští death/grindeři NARCOLEPTIC hráli poté a musím říci, že mě jejich hudební vystoupení moc nezaujalo. Poslouchal jsem z trochu větší vzdálenosti jejich náklepy. Výkon odvedli určitě kvalitní, ale i tak mi tato kapela zapadala do průměru. Třeba změním názor, po poslechu CD.

Čtvrtí na řadu přišli moji milovaní mostečtí OPITZ. Předvedli skvělé hudební vystoupení, pěvec Vormulák podával nadstandardní výkon, ale upřímně; činili se vlastně všichni. Z jejich úsilí vylézaly libé tóny; žel, lid pařit nechtěl. Postával, pohazoval lehce hlavou a poslouchal. Avšak zase až do „Letargie nezabředl“. Písničky zaznívaly jak z tvorby starší, tak novější, avšak převažovaly „Globální orgie“. Nemám, co bych vytknul, snad jen to, že přece asi jen mohli zahrát v pozdější hodinu. Zase na druhou stranu, lid ještě nebyl příliš společensky unaven, příště se třeba strhne řádný mosh.

Nyní měl nastoupit „Ničivý výbuch řitního svěrače“. Propukl dokonce i u mě, přesněji po OPITZácích. Ale od toho hudebního se lišil především délkou trvání. Nyní už jen k tomu zajímavějšímu. DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND asi už vystřízlivěli ze zásob dovezené ruské vodky, odchod vokalisty Paula vyřešili dočasným odchytem Kolouška a šlo se na věc. Songy staré, songy nové, songy věrné. Užíval jsem si zase jednou pořádný gore grind chlíveček; nutno podotknout, že nejen já. Adam, neboli již zmíněný syn jelení, předvedl, že pořád ještě umí a možná, že s přibývajícím věkem víc a víc. Burák vytvářel serenády na bicích, zkrátka celá kapela šlapala výborně. Na otázku, zda se Kolouch vrátí jako plnohodnotný člen či nikoliv, odpověděl neurčitě. Nechme se tedy překvapit.

Možná, že už v této chvíli byl Exit pořádně zaplněn. Podle pořadatelských údajů přiveslovalo půl třetího sta lidí, což si myslím je velice slušná účast. Nutno podotknout, že velice fajnových a pohodových lidí.

Ačkoliv všude panovala dobrá nálada, smích, veselost; hojně se pilo a výpary z marihuany prolézaly snad celý klub, na podiu polehoučku, pomaloučku vypukávalo „Psychotické zoufalství“. Stačil pouze chvilkový pohled na frontmana Luboše a člověk hned pochopil. Grimasy, úzkostlivá gesta a energické a originální pódiové kreace. Holt je to bavič a své hlasivky skvěle ovládá. Byl jsem tak trochu zvědavý, jak jim to bude ladit bez Braina, který se teď zdržuje v Irsku. Odpověď? Jedno z nejlépe nazvučených vystoupení. A opravdu: brutální set, prokládaný hojně i novou tvorbou. Na tu si asi posluchačstvo bude muset ještě trochu zvyknout, ale i tak se pařilo nemálo. Pražští PSYCHOTIC DESPAIR zkrátka ukázali, jak má znít od srdce odvedený grind-hardcore.

Jihočeští GRIDE působí na scéně už nějaký ten pátek a za tu dobu si získali spousty fanoušků. O pravdivosti tohoto výroku se mohl člověk přesvědčit i na „Adipu“. V kotli narváno, mnoho mužů a žen se do hudebních rytmů pohybovalo, celková spokojenost. Ne však v mém případě. Prostě mi tahle kapela nesedla, toleruji ji a poslechnu si ji, ale to je vše. Neznal jsem písničky, které se mi buď líbily více či méně. Ale neměl bych zapomenout na nadstandardní výkon bubeníka. Dále mě zaujal zpěvák. To jest ale asi tak vše. Nic proti nim, jen mi jejich hardcore-grind k srdci nepřirostl.

Zuřivě se rozhodli zaútočit slovenští kolegové z Bánovce nad Bebravou; jak jinak, než na naše ušní bubínky. ATTACK OF RAGE předvedli perfektní výkon, opět s absencí druhé kytary. Když srovnám jejich nedávné vystoupení v Kainu s tímto, nenalézám rozdíl. V obou případech svižné, rychlé, pomalejší či hopsavější grind písničky s maximálním přísunem energie; „Dezorientacia“ může lehce zmást, avšak „Deštrukcia“ třeba i ničivé účinky vyvolá. Každopádně to lidem nevadí a ti tancují jako diví. A to, že kytaristovi rupne struna ze začátku koncertu – to se prostě nejen v téhle hudbě často stává. Zuřivé zaútočení účinné, povedené hraní, stručně řečeno: „Po piči!“

Předposlední kapelka aneb POPPY SEED GRINDER. Brutální set brutálně vyšperkovaných brutalit. K téhle smečce se snad netřeba vyjadřovat více. Dle mého názoru nejlepší hudební těleso. Opět nejvíce písniček z alba „Humanophobia“, nyní doplněno i novým vále „Reign Of Fear“. V kotli narváno, plno lidí šťastně tančilo a sem tam skočilo z pódia. Zkrátka je vidět, že tato banda si vydobyla své pevné místo mezi pražskými tvrdými tělesy a ze svých kvalit neustupuje. Opět, jako v předchozím případě, mohu srovnávat vystoupení jak v Kainu, tak i toto a mohu jen konstatovat: bezchybně natřískaný námrd.

Celou akci uzavírali TWISTED TRUTH, grindeři z Březové nad Vltavou. Na české scéně to nejsou žádní nováčci, vydali již nemálo matroše a jádro drtí velmi svižně. Avšak lidí už znatelně ubývalo a zmizel jsem pomalu i já. Touha po poslední tramvaji a odpočinku byla silnější, přece jen, byl jsem celý den na nohou. Z těch několika málo písniček mohu říci jen to, že výkon kapely byl jistě dozajista dobrý.

Celkově by ale nebylo od věci vyzdvihnout práci pana zvukaře. Téměř po celý večer jsem se nesetkal s tím, že by někde něco chybělo nebo naopak přebývalo. A souhrnně k celému Adipocire Festu VII. snad jen to, že za půldruhého kila nám bylo nabídnuto opravdu mnoho.  A nejen to; výborný tah, jak bojovat s malou zaplněností ihned po začátku a to jest sto piv zdarma. Taky si pak pan výčepní stěžoval: „Pivo nejni, všechno jste vychlastali, prasata!“ Ale byla jen otázka času, kdy se přestalo ve velkém s čepováním černého. Stručně a jasně to vše hovoří o skvělé organizaci, která dnes také není všude stejná. A nesmím zapomenout zmínit častou propagaci. Ruku na srdce, lepší vidět plakát pomalu každý týden než se zpětně od kamaráda dozvědět, že ta párty už proběhla a vy jste na ni zapomněli.  Když k tomu všemu přidám výbornou náladu a atmosféru, nezbývá mi konstatovat nic jiného, než že se těším na datum 20. 3. 2010. Jako miminko na kojení. Na Adipocire Fest VIII.