Finský večer ve znamení tří finských melodických kapel byl dlouho očekávanou událostí. Někteří fanoušci se již mohli přesvědčit ve zlínském Masters Of Rock Café, jež také byl součástí mnoha zastávek evropského turné. O tom, jaký bude pražský koncert, se dalo jen polemizovat, a tak nezbývalo, než se nechat překvapit.

Když jsem dorazil do klubu, uběhlo jen pár chvil a na pódium se přiřítili AMORAL se slovy o tom , jak zahrají jen pár skladeb, jelikož se jejich nový zpěvák zranil a je v nemocnici. Musím říct, že jsem se ze začátku obával, jelikož mi je kapela dobře známá z doby, kdy hrála technický death metal a jejich poslední album „Show Your Colors“ je jen nezajímavým power metalovým průměrem. Ale instrumentálně podané skladby zněly více než dobře. Ba dokonce velmi zábavně. Vokalista Ari Koivunen (mimo jiné i vítěz finské Superstar) mezitím dorazil a stačil ještě oznámit, že si jen narazil žebra a že se nejedná o nic vážného. Nezbývá než mu popřát brzké uzdravení a dík za originální a svěží vystoupení kapely, kterou jsem již hudebně odepsal.

Jako druzí vystoupili BEFORE THE DAWN. Kapela, která má již na kontě pár alb a řadu věrných fanoušků, což bylo cítit hlavně v sále, který se už pomalu, ale jistě plnil. Narovinu přiznávám, že můj vztah k tvorbě této bandy je velmi vlažný. V živém podání vše znělo úplně jak ze studiovek. Vkusné melodie, dva střídající se vokály v čele se sympatickým abstinentem a nekuřákem Tuomasem Saukkonem. dokázaly rozpohybovat slušný kotel a po právu si odnesly slušný ohlas, i když dle mého skromného soudu šlo jen o dobře zahranou rutinu.

Ještě před příchodem headlinera AMORPHIS nebylo v sále téměř k hnutí. Nudlovité místo ke stání bylo zcela zaplněno a tak kdo přišel později, neměl už téměř šanci se dopředu prorvat. Po pár letmých úpravách a nazvučení všech nástrojů se v sále rozeznívá dobře známý kytarový motiv a je jasné, odkud vítr vane. Pilotní singl „Silver Bride“ z nové desky „Skyforger“ a hned jako další „Sampo“ začínající klávesovým piánem. Na všech členech kapely je celkem znát únava a vysílení z neustálého hraní, ale to se však naštěstí vyhýbá energickému vokalistovi Tomimu Joutsenovi. Ten se svými metrovými dredy opravdu kouzlí a dokazuje, že je opravdu pan zpěvák. Jak čisté zpěvy, tak i všechny growl vokály zvládá na jedničku. Parádní atmosféra, dobře vyvážený zvuk, jen trochu méně kláves než by se slušelo a parádní kytarové melodie provázely celý set. I když se převážně hrálo z posledních tří desek, které Tomi nazpíval, neopomněli pánové i starší alba, ze kterých nejvíce prostoru dostalo „Tales From The Thousand Lakes“. AMORPHIS se opravdu vytáhli. Celý koncert jsem byl jako přikován a hltal každé slovo, které Tomi vypustil z pusy. Když jsem mohl, zpíval jsem s ním, když došlo na řev, řval jsem také, do toho ještě plný klub lidí a pár finnofilů (či krajanů) s finskou vlajkou a typicky modrou „Suomi“ šálou. Zkrátka hotová Finland nirvána. Nádherné vystoupení uzavírá „Black Winter Day“ a po dvou dalších přídavcích následuje konečná rozlučka v podobě skladby „My Kantele“.

Pokud máte aspoň trochu rádi tvorbu finských AMORPHIS, zajímáte se o finskou metalovou odnož, do mozku zavrtávající se melodie a chyběli jste na tomto turné, můžete začít litovat své neúčasti. Tohle byl jeden z koncertů, u kterého jsem si říkal, ať ještě nekončí.