Není tomu dávno, co nizozemská kapela EPICA vydala svůj nový počin „Design Your Universe“. A v rámci turné na podporu této desky, se EPICA stavila i v České republice. Konkrétně v Praze a ve Zlíně.  A tak jsem se vydala do pražského Abatonu, abych zjistila, jak tato populární symphonic metalová skupina pokročila od její poslední návštěvy ČR na Benátské noci.

Po chvilce bloudění jsem asi s hodinovým předstihem dorazila před Abaton, kde se už mačkali nedočkaví fanoušci. Asi o půl hodiny později byli vpuštěni do haly a konal se závod, kdo bude v malinkém klubu dříve. Mně se podařilo ukořistit první řadu, tak jsem se jak to jen šlo uvelebila a čekala, až přijde první předkapela, kterou měli být SONS OF SEASONS.

Když tato německá formace dorazila na pódium a začala hrát, byla jsem celkem mile překvapena. Zaujali mě svou energičností a zápalem do hry. Nicméně po několika skladbách už to bylo docela jednotvárné a já jsem se začala docela nudit. Bylo to pořád dokola to samé. Navíc mi začalo trochu vadit naparování vokalisty, který se tvářil, jako kdyby tu všichni byli jen kvůli němu. Co mě také zaujalo, jen nevím, jestli v dobrém, nebo špatném slova smyslu, byl "kytarostoklávesista". Půlku písně zahrál na klávesy, načež popadl kytaru a zahrál sólo na kytaru. Sice to jakž takž zvládal, ale myslím si, že jsem nebyla sama, kdo z toho měl smíšené pocity. Možná bych na místě SONS OF SEASONS zauvažovala nad připojením samostatného klávesáka, či kytaristy.

Roli předkapely, která má za úkol diváky rozproudit a nažhavit na hlavní hvězdy večera vzali do svých rukou až další účinkující, finští AMBERIAN DAWN. Ti měli na rozdíl od předešlých SONS OF SEASONS hudbu zábavnější a různorodější. Co mi však na této kapele vadilo, byl špatný zvuk. AMBERIAN DAWN předskakuje EPICE již druhé turné, ale já jsem zatím neměla tu čest, abych slyšela, jak zpívá jejich zpěvačka. Její vokál v hudbě naprosto zanikal, což je škoda, protože z těch útržků, které jsem slyšela, má hlas zajímavý a čistý.

Nicméně i přes tento nedostatek měli AMBERIAN DAWN u fanoušků celkem úspěch. To hlavní ale začalo, až když se na pódiu objevila kráska Simone, fanynkami obletovaný kytarista Mark a i celý zbytek EPICY.

Když se EPICA objevila na populární symphonic metalové scéně, všichni čekali jen další nepovedenou napodobeninu NIGHTWISH, či WITHIN TEMPTATION. EPICA však dala tomuto žánru nový rozměr. Kapela se nebála použít více klasických prvků, jako je smyčcový kvartet, či rovnou celý orchestr, který kapelu dělá ještě více melodickou a epickou a  EPICA si tak právem zaslouží své jméno.

Co se ale týče živého projevu, je právě tento jev nevýhodou. Jelikož nemůžou na turné vozit celý orchestr, zní jejich živé vystoupení o poznání hůře, než na deskách. Naproti tomu má ale EPICA jedno velké plus. A to je to, že svým živým projevem umí bavit.

Celý set začali songem z nové desky „Resign To Surrender“. Už při prvních tónech této první písně bylo celé publikum jejich. Nebylo chvíle, kdy by slehla vlna „paroháčů“ nad davem. Fanoušci skandovali, řvali a zpívali si s kapelou. A tak to bylo i po celý koncert. Asi v půlce vystoupení někdo vykřikl na Simone, že ji miluje, načež Simone řekla něco v tom smyslu, že ona jeho také, ale bohužel má přítele.

Co mě trochu překvapilo a celkem i mrzelo, bylo to, že z nového alba hrála EPICA jen asi pět skladeb. Ale na druhou stranu je pravda, že kdyby kapela nezahrála songy jako „Quietus“, „Sensorium“, „The Phantom Agony“ nebo nejoblíbenější „Cry For The Moon“, fanoušci by asi byli zklamaní.

Po několika přídavcích, když  EPICA definitivně skončila, jsem čekala, že jako obvykle vyhází do publika polovinu své aparatury, jak to tak kapela s oblibou dělá. Nicméně v Praze se fanoušci museli spokojit „pouze“ s pár trsátky, playlisty a nějakou tou paličkou.

Celý koncert mě velice příjemně překvapil, poněvadž, po tom, co  EPICA předvedla na Benátské noci, jsem si dvakrát rozmýšlela, jestli mám do Prahy jet. Nakonec se však mé obavy naštěstí nepotvrdily a  EPICA zahrála kvalitní koncert, ze kterého odcházeli spokojené obě strany.