Metalový víkend na konci října pokračuje. Po Wolfride Festu, který proběhl předchozí den v Kainu,  bylo na čase navštívit klub Exit Chmelnice, kde se 31.10.2009 konala akce s názvem Blood Fire Death. Akci zaměřenou především na thrash metal, pořádanou WMA productions jsem si nemohl nechat ujít.

Do klubu dorážím lehce po 18:00 a na pódiu již asi 10 minut hraje první kapela – SELF DEFENCE. Začátek večera však ještě thrashový není. Ne že by toto byla nepřekonatelná vada, problém je v tom, že SELF DEFENCE předvádí naprosto klasický metalcore a hudba se mi již od prvního tónu nelíbí. Nuda, neinvence a přílišná vlezlost, prostě klasická metalcorová šablona. Zpěvákův čistý vokál jakoby hudbu posunoval až někam do dimenze líbivé pop music. Možná že si pořadatelé mysleli, že kapela takového ražení by mohla nalákat hodně především mladých fanoušků, ale v klubu je ještě touto dobou prázdno a pod pódiem paří všehovšudy jeden člověk.  Naštěstí si asi po necelých 40 minutách balí fidlátka, ale i to je v tomto případě až příliš.

Následující IN NOMINE na tom bohužel nejsou po stránce invence o nic lépe. Jejich vystoupení má alespoň znatelně větší energii, hudebně se jedná spíše o death core/hardcore a členové kapely, především zpěvák, sebou zběsile klátí, paří a pobíhají po pódiu. Nářez to sice je a pod pódiem již paří více lidí, ale to je asi tak všechno. Ono koukat se na pár akčních maniaků, kteří to rozsekávají na pódiu, může bavit tak dvě skladby, ale když pak slyšíme ten samý jednotvárný core náklep a k tomu vidíme celkem vyumělkovanou drsňáckou image (ač k tomuto stylu tak trochu patří), tak to brzo omrzí. Proto raději na druhou část vystoupení odcházím pokecat s kamarády na šatně. Navíc to, že někteří členové kapely vypadají jako nějací hiphopeři z jakéhosi gangsta klipu, mi v kontextu prakticky metalové akce prostě přijde již na první pohled nesympatické.

Nemůžu si pomoci, ale první dvě skupiny, které zde dnes vystoupily, na takovou akci prostě nepatřily a k hlavním kapelám dneška se hudebně vůbec, ale vůbec nehodily. Navíc bohužel ani nenalákaly kdovíjaké davy lidí, takže si myslím, že místo toho měly dostat prostor nějaké smečky, které by hudebně více zapadaly.

Opravdu thrashový večer začíná až nyní. Na pódium nastupuje parta púchovských řízků (doslova) FACE OF AGONY, kteří si na domluvu prohodili hrací čas s místními a zároveň pořádajícími BAJONET. Na těchto Slovácích je již vidět velká vyhranost, však také na scéně působí již od roku 1995. Základním kamenem vystoupení je novinkové album „Huntig Season Opened“, které však, tuším, nebylo zatím nikým oficiálně vydáno, a tak je velmi těžko dostupné a ani na internetu jsem jej nemohl sehnat. Naštěstí jsem velkou část skladeb znal alespoň z Bandzone. Potěšily zejména skladby „Born Under Red Star“, „The Great Escape“, „Lost In Time“ či „Reborn“ z předchozího stejnojmenného alba. Zvukově byl tento set slušný a energický thrash trošku „exodusovského“ dravého typu diváky také pořádně rozhýbal. Bohužel jich bylo v tu chvíli v klubu jen něco málo přes 50, což je na takovou akci přeci jen docela málo. Rovněž musím pochválit vokál, který je takový dost charakteristický. Abych nezapomněl, kapela  zahrála cover S.O.D. „Speak English OR Die“, do něhož šikovně zakomponovala i ústřední riff legendární hoblovačky „Raining Blood“ od SLAYER. Navíc můj problém se sháněním CD „Hunting Season Opened“ se vyřešil tak, že jsem jej dostal po vystoupení od basáka za to, že jsem mu během vystoupení donesl pivo, které si přál.

To už ale přichází přípravy na dnešního headlinera a kapelu, kterou si přeji vidět live již od té doby, co jsem ji poprvé slyšel. Jedná se o bratislavské MAJSTER KAT, pro něž to byla dnes pražská premiéra. Vystoupení se rozjíždí stylovým intrem, navozujícím inkvizičně středověkou atmosféru. Poté následuje přehrání prakticky celého alba „Svätá zvrhlosť“, debutu a zatím jediného počinu této formace. Hned na začátku musím pochválit velice sympatickou old school image jednotlivých členů, kteří jsou evidentně ve svém oboru vskutku hudební srdcaři. Tři z pěti členů se mohou pyšnit opravdu vymazlenými džínovými vestičkami plnými cvočků a nášivek. Kapela zde má několik členů svého domovského fanklubu, který spolu s místními fanoušky rozjíždí důstojný kotel. „Katům“ to sype vskutku dobře, ozdobou jsou především propracované vyhrávky a sóla kytaristy Lose. Slymákův místy až agonický vokál a řev je také poznávacím znamením kapely, ale bohužel zde nevyniká tak dobře jako na albu. Přeci jen mohl být celkový zvuk o trochu méně nahlas, i když oproti zvukovým šílenostem, které jsme už mnohokrát měli možnost v Exitu slyšet, to zdaleka takový průser není. Grády vystoupení nechybějí a skladby se dají bezpečně poznat. Jmenujme především „Tieň minulosti“, „Pád“, „Zapálte ohne“. V druhé polovině vystoupení dochází i na neodmyslitelnou klipovku „Smutný odkaz“, pojednávající o hrůzách koncentračních táborů a fašistické špíně. Její refrén „Nemý svedok, Dukla, Slavín, smutný odkaz, Lidice, Osvětim“ si zazpívali se Slymákem i někteří fanoušci a kotel se rozjel vskutku hodně slušný. Ještě zaznívá flák „Spoveď kňaza“, u něhož nevím, zda se jedná o novinkovou skladbu či nějakou starou věc, která se neobjevila na albu, každopádně je to další zajímavý kousek. Na závěr pak slyšíme další klipovku, až epický kus „V údolí včiel“, ozdobený cca třemi minutami vyhrávek a sólováním uprostřed skladby. Během těchto vyhrávek Slymák představí celou kapelu a posléze seskočí dolů pod pódium, obchází kotel a nechává zařvat si jednotlivé diváky. Ti však nenechávají kapelu odejít jen tak a masově skandují „Majster kat, Majster kat“, dokud se členové znovu nechopí svých nástrojů, aby mohli zahrát přídavek, což byla jakási skočná punkovina.

Po tomto parádním vystoupení přicházejí na řadu domácí BAJONET, v Praze naprosto tradiční záležitost. Svou fanouškovskou základnu tu mají také, a tak to pořádně sype. Chlapi dávají do vystoupení všechno a zběsile křepčící zpěvák nechává občas taky zařvat někoho z fanoušků. Vyhranost a sehranost je na BAJONET hned vidět stejně jako to, že je hraní opravdu baví. K paření se během vystoupení přidávají i členové MAJSTER KAT, a tak není o tu správnou atmosféru žádná nouze. Máme možnost slyšet všechny klasické věci, počínaje „Klaustrofobií“, přes „Sanatoria“ až po hodně starou záležitost „Peace, Please“, kterou už zas kapela pevně zařadila do svého playlistu poté, co ji nějakou dobu nehrála. Sem tam zazní i nějaká ta novinka z dlouho připravovaného řadového alba. Cover „Welcome To Hell“ od VENOM si s kapelou zazpívá jeden z nejvěrnějších fanoušků. Jako přídavek je na playlistech uvedeno „Sémě nihilismu“, ale ještě před ním zaznívá „Gotika“, kterou si fanoušci doslova vyřvou. Ani toto však nestačí a minimálně stejně silné skandování jako v případě MK, donutí kapelu ještě jednou přehrát hit „Klaustrofobie“.

Co dodat, opět se z větší části jednalo o skvělou a hudebně nabitou akci stejně jako v případě Wolfride Festu o den dříve. První dvě kapely se sem ale, jak jsem již nastínil na začátku, nehodily. Myslím, že kdyby to byl čistě thrashový festík, vůbec by to nebylo na škodu. Díky dvojici skvělých slovenských kapel a BAJONET však jednoznačně převažuje pozitivní dojem. Jen se to dnes bohužel neobešlo bez věčného problému nízké návštěvnosti. Kvalitní undergroundová hudba prostě táhne v konkurenci akcí s velkými zahraničními jmény, s nimiž se poslední dobou roztrhl pytel, čím dál méně.