Divadlo smrti. Tak přesně takhle by se dal nazvat páteční večer 20.11. v plzeňské ČEZ Aréně. Právě sem totiž na jedinou zastávku v ČR při příležitosti své evropské tour zavítala legenda rockové hudby, „maškara“ Alice Cooper. Už předkoncertové plakáty s obrovským nápisem „Theatre Of Death“ slibovaly ohromnou show, tudíž nezbývalo, než se přesvědčit na vlastní kůži.

Na zimní stadion jsem dorazil přesně s úderem osmé a jelikož jsem častým návštěvníkem plzeňského hokeje, nedalo mi neobejít si celý předělaný stadion pěkně kolem dokola. Do toho mi začínali hrát místní INTERITUS, o které jsem minulý týden na koncertě PRIMAL FEAR přišel, ovšem tentokrát bylo vše načasováno správně. Tyto symfonické metalisty jsem slyšel potřetí v životě a potřetí mě nějak výrazně neoslovili. Nerad bych shazoval jejich výkon a ani to dělat nechci, bohužel nejsem velkým fanouškem female-fronted metalu. Nicméně INTERITUS v žádném případě nezahráli nikterak špatně a ohlasy z publika toto tvrzení jen potvrzují. Já osobně bych si coby předkapelu před Alice Coopera představoval někoho maličko jiného. Zvuk v té době nebyl v hokejové aréně zrovna nejlepší a rozhodně bylo na čem pracovat. Minimálně co se v místech na sezení na tribunách týče. Velká škoda, že ze zadní části naproti podiu nebyla odinstalovaná ochranná síť, standardně chránící návštěvníky před zbloudilými puky. Ta totiž značně komplikovala výhled ze zadní tribuny. Stejně tak po straně umístěné obrovské nafukovací pivo, jež mělo podobně otravný efekt. Špatná reklama taky reklama. Naštěstí nebylo v žádném případě vyprodáno a každý si své místo našel tak, aby mu vyhovovalo.

Po skončení třičtvrtěhodinového vystoupení INTERITUS bylo podium zakryto obrovskou plachtou a byly instalovány veškeré kulisy nezbytné pro Alicovo „divadlo smrti“. To začalo několik minut po deváté hodině nástupem „School's Out“ a strhnutím plachty. V tu chvíli jsem již fotil pod podiem, kde byly celkem netradičně připraveny pro fotografy obrovské bedny podél celé scény, aby byli ve stejné výšce jako objekty jejich focení. Tím bohužel trpěli fandové na stání, jež prvních asi pět skladeb neviděli nic jiného než naše záda. To jsem si vyslechl nadávek na svoji osobu. Tímto se samozřejmě všem omlouvám. Měl jsem ale díky této „vychytávce“ možnost pohlédnout všem přímo z očí do očí a nutno podotknout, že i přes obligátní malbičku na Alicově obličeji je na něm vidět mnoho vrásek. Samozřejmě je to  v jeho věku zcela pochopitelné, ovšem co se nasazení týče, působí Cooper jako svěží mladík. Celé jeho vystoupení bylo krom kvalitní hudby doplněno o celou řadu nejrůznějších morbidních eskamotérských kousků. Viděli jsme Alice otráveného obrovskou injekční stříkačkou, oběšeného, popraveného gilotinou. Ale ani samotná legenda se nebála sáhnout po nějakém tom násilí a tu propíchnout jednoho z maníků na podiu, tu házet po scéně s hadrovou figurínou. A i za tohle chování byl za trest svázán do svěrací kazajky.Společně s kapelou se neustále objevovaly nejrůznější postavy, jež se snažily Cooperovi komplikovat jeho život. Pohled na podium byl opravdu úchvatný a světelné efekty vše jen a jen podporovaly. Během skladby „Billion Dollars Babies“ přišel legendární Američan s pěkným balíkem peněz (pravděpodobně dolarů) napíchnutým na kordu. Peníze pak rozhazoval do prvních  řad. A i pasivní kulisy působily efektně. Celá scéna totiž byla ozdobena obrovskými červenými písmeny, zavěšenými ze stropu a tvořící dohromady slovo ALICE, což vypadalo vskutku elegantně, zejména pro skutečnost, že písmena byla umístěna v odlišných hloubkách podia, tudíž vypadala hodně živě.

Zvuk se v průběhu večera postupně zlepšoval a tak si všichni mohli užívat ty nesmrtelné skladby jako „I'm Eighteen“, „No More Mr. Nice Guy“, „Under My Wheels“ či snad každému známou klasiku „Poison“. Z poslední desky „Along Came A Spider“ to byla překvapivě pouze skladba „Vengeance Is Mine“. Věc, která mě maličko mrzela, byl celkem chladný přístup a minimální komunikace s publikem. Ta byla totiž trestuhodná a kapela „jen“ chrlila jednu skladbu za druhou. A že jich bylo opravdu mnoho. Během večera zazněly ještě například  „The Awakening“, „Be My Lover“, „Dirty Diamonds“ nebo „Wicked Young Man“. Písní bylo opravdu hodně a jejich počet šel vysoko přes  dvacítku.

Metalové divadélko smrti skončilo po hodině a třičtvrtě opět stejně tak, jako začalo, čili skladbou „School's Out“, tentokrát však v celé její délce. Nezbytná rozlučka, rozhození trsátek a paliček do publika a koncert rockové legendy je za námi. Škoda.. Byl to nezapomenutelný večer plný skvělé muziky a hlavně propracované a efektní pódiové show, jež zůstane v paměti nadlouho zakořeněná a spojená s datem 20.11. 2009.