Tramvajáci vědí, jak pobavit tancechtivé posluchačstvo, především pokud se jedná o řádné hopsajdy. A tak se nestalo nic víc, nic míň, než že nám naservírovali večeři o čtyřech chodech. Nutno podotknout, že to bylo živio, doslova mana nebeská. Některý pokrm byl lehce fekální, jiný zase řádně prokrvavený. Výsledek? Obecenstvo cítilo blaho, asi jako když fanatický katolík nastavuje v nebi svoje zpocené pozadí svatému Petrovi. Dost teorií a úvah...

Celá událost měla začít v 19:00, avšak o něco se to protáhlo, což však nyní nebylo na škodu. Ne každý přijel načas, asi jako moje maličkost a tím pádem jsem konečně stihl první partičku DECOMPOSING MANURE. Kvartet mladých chlapců, kterým letos v dubnu vyšla první fošna. Výborný výkon zpěváka Filipa, kvičel a chrochtal, jako kdyby ve skutečnosti vážil o stopadesát kilo navíc. Velice svěží grind-hardcore, nebo chcete-li gore grind. V tuto chvíli už byl drtivě zaplněn areál koncertní síně a objevovali se první tancující jednotlivci. Není se čemu divit, mají nápady a asi i hodně mažou, páč prostě jedou, což dokazuje i fakt, že 23. února budou hrát společně s ROMPEPROP na Chmelnici.

Napsal jsem areál koncertní síně, myslel jsem tím však hospodu Modrá Vopice. Abych byl upřímný, nevím, nevím, jestli byl nejlepší nápad to pořádat právě zde – malilinkatý parket, hospůdka jakbysmet, výpary z cigaret bílých i těch nazelenalých prolézaly místnost neuvěřitelným způsobem a často nebyla nouze o vzájemné tření. To už je teď stejně jedno a největší koncentrace účastníků při pauze byla stejně u výčepu.

Druhá banda, která přišla brnkat a pět, byli DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND. Známí a oblíbení, nyní doplnění o nového zpěváka, pana Wokatého. Vzhledem k tomu, že toto byla jeho první živá prezentace, musím hodnotit velice kladně výkon. Sice bude ještě chvíli trvat, než plně získá kvality Koloucha, ale kvičet a chrochtat umí. Akorát ze začátku mohlo působit trochu komicky, když si pletl písničky a spoluhráči ho museli opravovat: „Ta už byla,“ atd. Zase na druhou stranu byl daleko živější, než vokalista původní. A co jinak? Lidé pařili znatelně více, kluci hráli písničky jak z alba „Sealing Off The Vagina“, tak ze splittka s RUBUFASEM MUKUFEM, atmosféra houstla a čas příjemně utíkal.

Další menší technická vsuvka. Po celý večer byl zvuk v dobré kvalitě, avšak vždy až po několika písničkách. Vrabci na střeše si štěbetali něco o tom, že pan zvukař spíše na grind, než na gore. Ale jedno se musí nechat a to, že po vychytání všech much to mělo vždy správné grády.

SATAN’S REVENGE ON MANKIND, jediná cizokrajná kapelka, která nás obdařila svými libými, německými tóny (pokud nemáte nejen tuto řeč v lásce, chápu vás, avšak pozor je to přece jazyk Goetheho, Schillera, Einsteina a v neposlední řadě i mnoha velevýznamných interpretů, ačkoliv se prezentují v AJ).  A nyní se teprve dostalo na ten ultra gore dance krucifix. Převlečení do zástěr od krve začali mezi lidem šířit zlo. Hráli materiál jak ze starého „Goreblastu“, tak z novinky „Supreme Malicious Necro Terror“. Těžko říci, z čeho více, spíš bych konstatoval, že vždy ty lepší songy. Mosh, mnoho lidí poskakujících a  dokonce i z podia létajících (vezměte v potaz nízko položené podium ve Vopici!!!). Své výplody proložili občas i nějakým tím coverem, např. legendární „Dead Girls Don’t Say No“ od velmistrů GUT. Upřímné nasazení, úsměvy na tvářích a udýchaní trsači, skvělé! Já hodnotím jako nejlepší pecku večera. Akorát bych chtěl podotknout, že s touhle kapelou měl pan zvukař asi největší problémy, přece jen basu jsem začal plněji vnímat až po možná čtyřech pěti písničkách a to u tohoto typu hudby není příliš velký cajk, ale vem to už čert.

Poslední pánové na holení byli SPASM, no, netřeba nějak blížeji představovat tyto bodré moravské chlapíky. Písničky z celé jejich tvorby rozhýbaly ještě naposled většinu zúčastněných, opět se tančilo v plném proudu, dokonce i slečna od výčepu radostněji točila pívo. Bezchybně pojatý gore grind, veselé převleky a optimisticky naladěný tón vokalisty Radima, paráda; zkrátka velice dobře zakončený večer. Jo a ještě musím poznamenat, že se otevřelo průčelí hospody. Asi nějaká osvícená mysl, konečně se začaly prokysličovat buňky mozkové neboli konec mdlob anebo alespoň jejich náznaků. Naneštěstí ale i konec celého večera. Dohrálo se, sice se ještě popíjelo, ale většina lidí už odcházela na poslední metro či tramvaj. Ale co se dá dělat, zkrátka v nejlepším se má přestat, a proto mi nezbývá než doufat, že tak kvalitního hopsáního nebude do konce roku poskrovnu.