Z trojlístku grungeových kapel NIRVANA, PEARL JAM a ALICE IN CHAINS se právě poslední mnou jmenovaní zdají být asi nejvíc při životě. Svým návratovým albem „Black Gives Way To Blue“ potvrdili své kvality a českým fanoušků přijeli představit jak svoji novou desku, tak i nového zpěváka, který se zhostil vokálů starých písniček, které ještě nazpíval Layne Staley.

Kapela se u nás představila poměrně nedávno (přesně 6. 6. 2006) ve Zlíně, kdy jim sekundovali ještě STONE SOUR, a tak jsem byl poměrně zvědavý, jak to celé dopadne. Předkapela se nekoná a když po osmé hodině zhasnou světla, je jasné, že na pódium přichází vytoužení hudebníci v čele s Jerry Cantrellem a Williamem DuVallem. Právě tento nový přírůstek byl asi pod největším drobnohledem, když se stal pěveckou náhradou právě Staleyho. Tak či tak své kvality ale nakonec potvrdil. Jeho svébytný hlas do kapely pohodlně zapadl a staré fláky „Rain When I Die“, Man In The Box“ či „Would?“ zněly v jeho podání celkem svěže a řekl bych i více otevřeněji. Je to nejspíš dáno i jeho přívětivější a extrovertní povahou, kterou DuVall očividně po celou hrací dobu neskrýval.

Jediný problém celého setu jsem však shledal v jisté nekompaktnosti. Zatímco kapela odstartovala starými skladbami a DuVall se snažil rozpohybovat publikum, tak ty nové si nechala až na později, což ve mně vyvolávalo pocity, že nová tvorba v podobě „Looking In View“ a hitovky „Check My Brain“ zní přeci jenom lépe už z toho důvodu, že kytarista Cantrell svým hlasem DuValla více a jistěji hlasově podporoval, zatímco jindy ho nechal, ať se topí. Výjimkou však byla balada „Your Decision“, kdy se zpěvu zhostil sám Cantrell a opálený DuVall hrál „pouze“ na kytaru. Bylo mi jasné, že ALICE IN CHAINS svým fanouškům budou chtít nabídnout své osvědčené hity, ale myslel jsem, že se odrazili od svého depresivně drogového dna a jejich hudba získá v živém podání trochu více šťávy a atmosféry, ale bohužel se tak nestalo. Rychlejší a živější vypalováky střídají pomalejší a depresivně utápivé skladby. Byli to staří známí ALICE IN CHAINS, jen s jiným zpěvákem, což mi zkrátka nějak nesedělo. Jistě, zvuk byl parádní, ale ke konci setu, kdy jsem se vypravil na balkon v druhém podlaží, bylo vidět, že sami muzikanti toho mají dost a vypadají, jako kdyby si potřebovali co nejrychleji šlehnout nebo odpadnou. Svou úlohu jistě hrál i věk a únava z turné, ale já jsem zkrátka čekal trochu více radosti a nadšení, ne jen bývalé narkomany, kteří umí dělat muziku.

Pro mě trochu rozporuplný koncert, který si dozajista nejvíce užili věrní fanoušci kapely. Ti ale naštěstí nezklamali a vytvořili velmi dobrou atmosféru, což potvrdilo i fakt, že reunion ALICE IN CHAINS měl smysl (nová deska to potvrzuje). Ale to, jak se bude kapela vyvíjet dál, ukáže jen čas a další živá vystoupení, která si možná už nechám ujít.