Tak se fandové melodického metalu opět dočkali velkého dárečku a astronomické jaro jim do hlavního města České republiky přivezli téměř učebnicoví reprezentanti speed power metalu. Po nedávno vydané nové desce „To The Metal“ se totiž na turné vydali Němci GAMMA RAY a spolu s sebou na cestu po evropských klubech/halách vzali možná mírně podceňované FREEDOM CALL a italské symfonické metalisty SECRET SPHERE. Když jsem původně viděl sestavu pro onen večer, ihned jsem si vzpomněl na Hellish Tour, kdy GAMMA RAY vyrazili na cesty s kolegy HELLOWEEN a s sebou přibrali SABATON. Šlo tenkrát o jedinečný a nezapomenutelný zážitek, jeden z nejlepších večerů, co si jen mohl milovník melodického metalu přát. Podobné momenty se možná měly opakovat i tentokrát. Možná ne s tak silnou sestavou jako posledně, ale rozhodně lákavou.

Jako nejvhodnější místo pro konání byl vybrán KD Vltavská a proti této volbě netřeba nic namítat. Když už jsem u toho, celkově organizace celého večera působila hodně profesionálně, dramaturgie taktéž. Snad jediný problém byl v neskutečném a úmorném vedru, které obtěžovalo všechny zúčastněné, a to mírou nepředstavitelnou. Slova jako „horko“, „být zpocený“ a „smrad“ získala nových rozměrů. Stejně tak jako pojem „být narváno“. Přitom mohlo být tak parádně, kdyby klimatizace nad hlavou fungovala pravidelně po celý večer a ne jen symbolicky, když už začali lidé odpadávat. Ale to asi nebyl ani tak problém pořadatele jako člověka, který má na starosti správcovství těchto prostor.

Co se programu týče, zde proběhlo vše naprosto přesně až téměř strojově. Úvodní SECRET SPHERE nastoupili s úderem osmé večerní a to před téměř zaplněným sálem. Původně jsem měl tyto italské pohromy za outsidera večera, ale nakonec tomu rozhodně tak nebylo. Charismatický zpěvák Roberto "Ramon" Messina, známý též z kapely HIGHLORD, mě začal přesvědčovat o tom, že ten večer nebude mít outsidera. Kapela odehrála za podpory publika kolem pěti perfektně našlapaných skladeb, a to takovým způsobem, že se hip-hoperům po celé Praze musely kroutit kšilty. První skladba večera měla sice naprosto otřesný a plechový zvuk, ale v dalších minutách už bylo vše zcela v pořádku a SS mohli tak dát všem naplno přičuchnout k jejich progresivně laděnému, přesto strhujícímu a melodickému metalu.

FREEDOM CALL – další pán na holení. Po vydání poslední desky, perfektní „Legend Of The Shadowking“, jsem byl neskutečně natěšený, co kapela předvede naživo. No, jedním slovem nádhera… Parádní smršť a podmanivá palba. Alespoň co se hudebního projevu týče. Na pohled byla show o něco statičtější než v případě předchozích SS, ale bude to pravděpodobně i tím, že za prvé FREEDOM CALL mají na postu zpěváka zároveň i kytaristu Christiana Baye, který samozřejmě nemůže po pódiu skotačit tak, jak by chtěl, a za druhé absencí klávesáka. To byla věc, která mě zamrzela na celém večeru možná nejvíce. Opět ve srovnání se SS velká prohra, vezmeme-li v úvahu, že hudba FC je hodně postavená na klávesách, čili jejich absence byla citelnou ztrátou. Samozřejmě, že nikdo o ně ochuzen nebyl, klávesy byly, ale bohužel jen formou half-playbacku. Za bicí soupravou pochopitelně neseděl Daniel Zimmermann, který by možná v takovém pekle ani dva sety neuhrál (minimálně ne naplno), ale hlavně ti pozornější z vás mohli postřehnout, že Daniel nedávno FC opustil, aby se mohl naplno věnovat GAMMA RAY. Co se setlistu týče, s tím nemám žádné problémy. Kapela vsadila na jistotu v podobě „We Are One“, „Hunting High And Low“ či „Freedom Call“. Z poslední desky zazněly „Thunder God“, „Out Of The Ruins“ a „Tears Of Babylon“. Bohužel skladbu „Merlin – Legend Of The Past“ samozřejmě kapela nezahrála, a to určitě jen proto, že jsem se na ni těšil a chtěl ji slyšet. Nicméně i tak skupina odehrála parádní set, který strhl už totálně zaplněný KD Vltavská a připravil půdu pro hlavní hvězdu večera.

Její příchod byl sice maličko zbytečně uměle natahován, protože vše se zdálo být připravené. A atmosféře to vůbec nepomohlo, neboť ta byla elektrizující už dlouho před tím. Spíše bylo na zpocených tvářích všech přítomných vidět něco jako „tak dělejte, ať je to za náma“. Skutečně, vedro bylo nepředstavitelné. Nicméně nepříjemné čekání a pocení se vyplatilo, neboť zazněním obligátního a mnoho let užívaného intra bylo všem jasné, že vše začíná. A jak jinak by měl začínat koncert GAMMA RAY než otvírákem „Gardens Of The Sinner“? Hansen se ani nemusel zrovna namáhat a mohl se soustředit na hraní na kytaru, neboť zpíval snad každý, kdo byl ještě schopný vydat nějakou tu energii navíc, než tu na svoje vlastní fungování. Podium zdobily jednoduché, přesto účelné kulisy ze singlů desky „To The Metal“ v podobě vyobrazené příšerky na motocyklu po stranách podia. Scéna jinak vypadala tak, jak jsme u GR zvyklí vídat, tedy dva maličké schůdky uprostřed podia a na vrcholu Daniel Zimmermann. Bohužel věc, kterou nejsme zrovna zvyklí vídat, je absence Henja. Toho totiž musel ze zdravotních důvodů nahradit finský kytarista Kasperi Heikkinen z GAMMA RAY revival. Je pravda, že hudebně bylo vše naprosto dokonalé a přesné, bohužel opticky fanda GM strádá, protože Henjo je přece jen postava dost výrazná. Ale samozřejmě tohle nelze vyčítat jak Heikkinenovi tak v žádném případě ani Richterovi nebo komukoli jinému. Stalo se, stalo se! Největší pozornosti se přeci jen těší určitě Kai Hansen. Ten byl jako vždy usměvavý a v dobré náladě, kolikrát vypadal i zaskočeně, jakouže atmosféru dokáže český kotel vytvořit. Samozřejmě, že čeští fandové jsou podle Kaie „the best on the world“. A kdo tomu nevěří, ať se jde podívat na jiný koncert, kde tohle určitě neříká :-)

Setlist byl sestaven tak nějak podivně a nešťastně dle mého. Byl totiž omezen pouze na několik málo alb z diskografie GM. Chybělo cokoli z nahrávek s Ralfem (což by se ještě přejít tak nějak dalo), ale nepochopitelně též jakýkoliv zástupce z desek „Somewhere Out In Space“ či „Land Of The Free II“. Tudíž jestli se tedy nemýlím, setlist byl postaven pouze na skladbách z desek „Land Of The Free“, „Powerplant“, „No World Order“, „Majestic“ a poslední „To The Metal“. Což je celkem ostudné vzhledem k tomu, že kapela má spoustu dobrých skladeb i na prvně jmenovaných deskách. Rozhodně mohla být vypuštěna například „Mother Angel“, která je nudná jak na desce, tak naživo. Ano, je pochopitelné, že pro Kaie má asi spíše citovou hodnotu, ale stejně…

Z nové desky kapela hrála ještě atmosférickou „Empathy“, strhující „Deadlads“ či procítěnou baladu „No Need To Cry“, ve které dostal prostor stejně jako na studiovce basák Dirk Schlächter. Nechyběla samozřejmě ani hitovka „To The Metal“, která naživo naprosto do puntíku splnila to, co jsem předpokládal, tedy že doslova zblbla všech 1500 návštěvníků svou „otravnou“ a vtíravou melodií. A to, že jsem byl mezi „zblblými“ i já, mi nakonec vůbec nevadilo a nestydím se za to. Dále jsme slyšeli celou, nezkrácenou verzi „Rebellion In Dreamland“, sypačku „Man On A Mission“ a ne zrovna tradiční „Abyss Of The Void“. Zlatým hřebem večera však byla skladba „Armageddon“, soudě podle té husté atmosféry a reakce publika. A i pocity, které jsem při poslechu měl, by tomu napovídaly. Skupina zahrála ještě „Fight“, „The Saviour“ a rozloučila se skladbou „Send Me a Sign“. Samozřejmě, že nechyběl ani odkaz Hansenovi bývalé kapely HELLOWEEN a kluci si neodpustili legendární „I Want Out“, a to přesně tak, jak ji známe z dob minulých. Jako zpestření celého vystoupení bylo přidáno zábavné sólo Daniela Zimmermanna za doprovodu Mozartova Tureckého pochodu a následného kankánu, nebo Hansenova kytarová onanie.

A to byl ve stručnosti shrnutý celý večer plný nádherných melodií, rychlých prstů a neskutečných vokálních kousků. Akci považuji za maximálně vyvedenou, jako jediné minusy tedy považuji neskutečné vedro, absenci kláves u FC a GM a nepřítomnost Henja. Pokud bych měl jednotlivé vystoupení obodovat SECRET SPHERE by dostali 8/10, FREEDOM CALL 8/10 a GAMMA RAY 8,5/10. Ale opravdu jen o chloupek, protože kvalita hudby byla po celý večer naprosto vyrovnaná. Maličko šokující byl i pohled do davu ke konci vystoupení GR, když značně prořídly řady. Těžko říct, zda-li za to mohla únava a nebo nezájem. Spíše se přikláním k první možnosti.

Závěrem se pokusím vyjádřit k jednomu názorovému sporu, který se začínal v redakci rýsovat. Bude Kai lepší než na studiové desce? Srovnávat výkon ve studiu a naživo je samozřejmě nemožné, nicméně díky neskutečné atmosféře a vizuální podpoře působil Kai naprosto perfektně. Časy „LOTF“ jsou jistě pryč, ale rozhodně nebyl horší než během posledního turné nebo toho předešlého. Komu vadil jeho zpěv už na živáku „Skeletons In The Closet“, vadil by mu i včera. Komu se líbil, musel uznat, že se až tak moc nezměnilo.