Jelikož budu celý report maximálně upřímný, dovolím si přiznání, že jsem některým zúčastněným kapelám doma příliš neholdoval. Přilákala mě především vidina dobrého koncertu, kterého se mi SAKRA dostalo! Samotný Favál se zdál být skvělým klubem. Výtečné rozvržení klubu, výborný výběr pitiva pro obě strany a parádní zvuk, to byly atributy patrné již od první hodiny festivalu. A ta řada lidí, jenž čekala na vpuštění do klubu, také o něčem svědčila.

SILVA NIGRA

Koncert otevírali ve spěchu čeští SILVA NIGRA. Chlapi dorazili trochu později a tak po překotném nastavení svých nástrojů a krátké zvukové zkoušce začali se skladbou „Legenda“ z desky „Epocha“. Vystoupení SILVY hýřilo samými zajímavými kontrasty. Warpaintem se honosili pouze vokalista Akharon a bubeník Pestkrist, kytaristé se zmalovat nestihli. Klidný Skullthrone, hledící si především hmatníku, si ponechal i své brýle. Zato Ska-gul pařil seč mohl a doslova svým zápalem strhával pozornost na sebe. I o mikrofon se někdy přihlásil. Díky těmto rozdílům mohla kapela působit lehce rozháraně, avšak nebylo tomu tak. Hudba byla maximálně semknutá. Snad tomu bylo i díky dobrému zvuku, jenž se nezdál poznamenán překrátkým zvučením. Ska-gulova kytara sice byla z počátku utopená, avšak i tak byl o 100 % lepší, než při jakémkoliv jiném vystoupení kapely (a nejen zvuk), jenž jsem měl možnost shlédnout. Kvůli tlaku nepřehlédnutelného tour managera, se ale museli SILVA NIGRA přizpůsobit danému rozpisu a krom zmíněné „Legendy“ už došlo jen na „Tok“, „Citadelu“ a jednu novou skladbu (pravděpodobně s názvem „Krví zaprodaná“).

BLACKSHORE

Troufnu si tvrdit, že neuběhlo snad ani 15-20 minut a na pódiu stáli připravení a tentokrát již plně nalíčení BLACKSHORE. Lituji, že i já jsem podobně rychle připravený nebyl. (Proč mám blbý pocit, že jsem prošvihnul cover SARCOFAGO?), neboť zábava, alkohol a metal z jejich vystoupení jen sršely. Agresivní a energický black-thrash pod pódiem roztáčel první vrtule z vlasů. Vystoupení BLACKSHORE se obešlo bez nějakých melodických kudrlinek, či divadélek. Vokalista/kytarista si raději s „hroziči“ zavdal piva. Společně s nadhledem, který sršel nejenom z názvů skladeb, se jednalo o nečekaně dobré vystoupení. Důkazem budiž, že jsem si smočil vlasy ve vlastním pivu, když jsem při mlácení hlavou nedával pozor, ha ha. Are you ready for some real German anger? YES, we are!

ANGANTYR

ANGANTYR vsadili na úplně jinou kartu. Líčení muzikantů bylo o poznání ďábelštější a prezentace klidnější. To, co však možná chybělo na energii a rychlosti, bylo dvojnásobně nahrazeno hustou atmosférou. Musím se přiznat, že nejsem velikým fandou black metalu, jakým se ANGANTYR prezentují, avšak jejich vystoupení ve mne zanechalo hluboký dojem. Set jsem zhlédnul z pohodlí gauče u zvukaře a s lehce pootevřenými ústy, jsem přes dav sledoval pódium. Samotná hudba kolidovala mezi střednětempými a rychlými pasážemi, mezi příjemným poslechem a impozantním zážitkem. Vzhledem k dlouhé stopáži jednotlivých skladeb stihli ANGANTYR odehrát pouze cca 5 skladeb, ale i to stačilo k mé naprosté spokojenosti.

HORNA

Budu upřímný. Od HORNA jsem čekal a) parádní zlo a nebo b) hrozný průser. A jsem rád, že na bod b) nedošlo. Ze své obsáhlé diskografie namíchali solidní black metalovou směs a tak došlo na skladby klidnější a melodičtější, ale také na ty řádně našlápnuté a nasrané. Možná jste zaregistrovali nedávnou kauzu, kdy HORNA docela vášnivě prožívala odchod dlouholetého vokalisty Corvuse. Já byl jen rád, že se nyní na pódiu objevil Spellgoth z BAPTISM (a x dalších kapel). Už jen proto, že si odpustil „houkavé“ vokály, které tak děsně nesnáším a hlavně předvedl výtečně teatrální vystoupení. Spellgoth vystupoval v tmavé kápi, k pravé ruce měl řetězem připoután ozdobný, obrácený kříž, nechyběl ani povinný warpaint. Po většinu setu se zpomaleně pohyboval po pódiu, poklekával a vytvářel různá „náboženská“ gesta, jedno z nich připomínající kupříkladu symbol Božího oka. Zastínil tak, snad s výjimkou kytaristy Shatrauga, zbytek kapely. Není se ani čemu divit, jelikož kromě divadélka a občasného skupinového řevu, se na pódiu nic moc nedělo. Za to pod pódiem se konečně rozbouřil solidní kotel, který s přestávkami trval po celou dobu vystoupení. Snad ještě zmíním skandované poděkování, během poslední skladby, jisté organizaci, která nesmyslně označuje kapelu za fašistickou a přičinila se o zrušení již několika zastávek turné. Zařvali si s chutí jak diváci, tak celá kapela.

TAAKE

Po delší pauze (a nutno říci, že velice vhodné) se blížilo vystoupení hlavní kapely večera, TAAKE. Bez okolků, po krátkém kytarovém hlučení, se začalo s primitivně rozjařilou, avšak krutě našláplou skladbou „Voldtekt“. A začalo se tam, kde se minule s HORNOU skončilo. Opět se nastartoval aktivní kotel a frontman Hoest, odporně nalíčený, s bílými čočkami a legínami pod roztrženými kalhotami (aby mu něco nevypadlo), svým naopak živelným vystoupením strhával veškerou pozornost na sebe. Výměna energie mezi kapelou a lidmi fungovala skutečně skvěle. Možná křivdím basistovi V’gandrovi, neboť i on se zapáleně přidával do pódiového řádění a velice si oblíbil chlustání minerální vody po lidech…ehm. TAAKE rovnoměrně připomínali své studiové práce, i když dávali, převážně na konci svého setu, přednost skladbám z „Hordalands Doedskvad“. Neopomněli samozřejmě ani skladby novější („Naatestid“) a vzpomnělo se i na cover „Lost Forgotten Sad Spirit“ od BURZUM. Během těchto zmíněných a zároveň posledních skladeb dával Hoest s radostí najevo své národní cítění a mával na pódiu s Norskou vlajkou. Co říct, než jen, že je Hoest – PAN FRONTMAN – a hudba TAAKE jsou skutečně pravým Norským black metalem.

Koncert skončil, dle rozpisu v rozumnou dobu. Bylo však štěstím a to minimálně pro dojíždějící, že klub zůstával otevřený po delší dobu. Každopádně mi nezbývá nic jiného, než vzdát hold samotnému klubu, divákům, kteří přišli v hojném počtu, a hlavně Ravenovi za to, jak parádní koncert uspořádal! DÍKY.