Před sedmou hodinou večerní se před českobudějovickým klubem Marty's začaly scházet skupinky lidí. Stály ve stínu velkých dubů, které jsou před již zmíněným klubem. Postávající měli jeden cíl a to koncert několika kapel v čele s hvězdami ze Spojených států amerických, který měl vyplnit středeční večer. Čekání ve studeném podzimním větru bylo nekonečné, ale nakonec se vstup otevřel pro všechny postávající. Mělo to začít...

Ale pojďme pěkně na začátek. Před měsícem když jsem se dozvěděla, že jihočeskou metropoli navštíví při svém turné CIRCLE II CIRCLE, ihned jsem věděla, že si je nenechám ujít. Ve středu kolem půl sedmé večer jsem se dostavila před Marty's klub, pouštět měli od 19:00. V tu dobu zde postával hlouček asi pěti lidí, což mě docela překvapilo. Člověk je přeci jen zvyklý na tlačenice před vchodem, které snad ke každému koncertu tohoto žánru patří. Po půl hodině se náš malý klub zmrzlých venkovních čekatelů rozrostl o asi třicítku lidí. Ve čtvrt na osm nás konečně pustili dovnitř s omluvou, že muzikanti si nepřáli zkoušet před lidmi.

Po vstupu do klubu samotného se nedal přehlédnout pultík s triky a originálními CD. Co mě ale opravdu překvapilo, byly štafle uprostřed parketu. Říkám si: „Sakra, co tu dělají štafle?", Najednou vidím, jak zpoza podia nosí a montují další osvětlení podia, vše na poslední chvíli.

O tři čtvrtě na osm bylo slyšet v Marty'su zavolání BLAMAGE na podium. Štafle zmizely a hle, budějovická kapela spustila. Jednalo se o lehčí thrash metal s českými texty. Klukům to docela šlapalo, to se musí nechat, ale osobně jsem jejich vystoupení přešla celkem chladně a spíše se těšila na hlavní hvězdy, které pobíhaly po klubu, jako by se nechumelilo. Po asi tři čtvrtě hodince se s námi BLAMAGE rozloučili.

Nastoupila heavy formace z Německa. STEEL ENGRAVED jsem neznala, ale jejich vystoupení mě uchvátilo. Spojení zpěváka s perfektním hlasem, dunění bubnů a melodiky kytary mě dohánělo k údivu. STEEL ENGRAVED do nás začali prát klasický "sypací" hevík, rychlejší rytmus, nenucený výstup. Působilo to na mě velmi příjemně. Od takové pěkné německé formace se snad nedá čekat nic špatného. Jejich výkon byl více jak chvályhodný. Lidé se začali shlukovat před podiem. Měla jsem velmi dobrý pocit z jejich vystoupení a myslím si, že jsem nebyla jediná. STEEL ENGRAVED představovali zejména své první album s názvem „State Of Siege“, ze kterého zazněla většina písní. Nejvíce se mi zalíbily dvě – "Fuel For Life" a "I Am The War", kterou hráli jako poslední. 

Velmi navnaděná jsem se těšila na první velkou hvězdu večera, VICIOUS RUMORS. Kytarista Geoff Thorpe chodil se svou plamennou kytarou po Marty'su a s každým se zdravil, stejně jako zbytek kapely. Když se členové VR objevili na podiu, návštěvníci Marty'su zbystřili a přišli blíž. VICIOUS RUMORS spustili pěkně zostra písní z alba „Digital Dictator“ z 88. roku „Worlds And Machines", čímž dali jasně najevo, kdo že to na podium přišel. Bylo nám ctí poznat nového vokalistu Briana Allena, který s ďábelským výrazem ve tváři zpíval jako smyslů zbavený. Vzhledově mi velmi připomínal zpěváka z VOLBEAT, ale vokálově by se dal přirovnat spíše k typu Ralfa Scheeperse. Tak či onak, Brian svým podmanivým vystupováním podtrhl minimálně můj hudební zážitek. Bylo patrné, že skupina si vystoupení užívala a ačkoliv obecenstvo čítalo něco kolem padesátky lidí, atmosféra byla dokonalá. Už dlouho jsem nezažila tak elektrizující pocit z lidí.
Celý koncert jsem věděla, že nebudu ochuzena o kultovní věc VICIOUS RUMORS a to song "Digital Dictator". Když jsem zaslechla první tóny, dostala jsem se do kolen. Navíc na výraz Brianovy tváře během písně při vyslovení "Digital Dictator" dlouho nezapomenu. Mezi dalšími zazněly písně jako "Ship Of Fools", "Down To The Temple" nebo "Soldiers Of The Night", která svým lehce zapamatovatelným refrénem donutila snad každého z přítomných si alespoň pro sebe pošeptat "We are soldiers of the night". VICIOUS RUMORS nás také seznámili se svým plánem oslavit třicetileté trvání kapely novým albem, jež by se mělo na trhu objevit na začátku příštího roku a dali nám z něj ochutnat písní "Razor Back Blade". Song je v typickém provedení, v němž formace tvoří přes třicet let - úderný, rychlý a heavy. Vystoupení VR se neslo v duchu let dávno minulých a většina skladeb pocházela z alb, které má doma můj taťka – kromě „Warball“, a to je nahrané v naprosto stejném rázu jako desky z let 80. Mě osobně výběr repertoáru nevadil, stejně jako přítomným fanouškům, kteří si užívali každý tón. Člověk se ani nenadál a měla zahrát poslední píseň "Don't Wait For Me". Po té se celá formace uklonila a pozvedla své nástroje vysoko do vzduchu, aby dala najevo svou spokojenost a díky. Pak se stalo něco, co mě nanejvýš překvapilo. Kytarista Geoff Thorpe vykročil přede mě a svůj drahocenný nástroj mi dal do rukou. Byla jsem ochromená radostí a křečovitě nástroj držela jako překvapivou trofej. Po chvilce pokochání jsem s poděkováním nástroj znovu vrátila. A říkala jsem si, že snad již nic většího dnes zažít nemohu.

Po odchodu VICIOUS RUMORS na podiu proběhla celkem rychlá výměna. Během chvilky zazněly tóny úvodní písně „Whisper In Vain" nového alba „Consequence of Power“. Zaskočilo mě, že když CIRCLE II CIRCLE začali, lidem trvalo notnou chvilku, než se přišli podívat blíž k podiu. Já zaujímala první místa velmi blízko k podiu. Jen co muzikanti přišli, sálala z nich dobrá nálada, i když tomu tak nebylo po celý večer, jak jsem se později dozvěděla. Na rozdíl od VICIOUS RUMORS se setlist koncertu skládal z věcí vcelku nových. Zazněly dvě písně od SAVATAGE, ale jinak se CIRCLE II CIRCLE oprostili od minulosti, alespoň co se tohoto vystoupení týká. Bylo to takové potvrzení toho, že nemá cenu se stále zaobírat minulostí a je třeba jít dál. Setlist mě osobně uspokojil, ale vím, že ne všichni byli spokojení. Někteří jedinci se na CIIC přišli podívat zejména kvůli písním od SAVATAGE a výběr dvou songů "Tauting Cobras" a "Edge Of The Thorns" je příliš neuspokojil. Jak jsem řekla, zazněly písně zejména z posledního alba jako "Consequence Of Power", "Anathema" nebo "Redemption". Asi v polovině koncertu členové CIIC vzdali hold tragicky zesnulému zpěvákovi Švýcarské kapely GOTTHARD písní "Blood Of An Angel", což mi vehnalo slzy do očí.
Atmosféra se stala velmi přátelskou. Během písní se Zak usmíval, podával si ruce s lidmi pod podiem a dokonce, což mě opravdu mile potěšilo, seskočil z podia a zpíval píseň dole mezi lidmi. Je to opravdu zážitek, když zpěvák stojí vedle vás a zpívá, jako kdyby byl na karaoke. Vystoupení CIRCLE II CIRCLE se neobešlo bez sólíčka kytaristy Andyho, což pro mě je spíše taková rutina vystoupení. Více mě bavil závěr koncertu, kdy si muzikanti vyměnili role. Zak si sedl k bicím, basák Paul se ujal mikrofonu a na podiu se objevil ještě Geoff Thorpe. To, že koncert končí, pro mě bylo nemilou zprávou, bohužel ale všechno musí jednou skončit. CIIC ukončili své budějovické vystoupení coverem "Stranglehold" od Teda Nugenta.

Pro mě to byl koncert, na který opravdu nezapomenu. I přes malou účast se atmosféra nedala srovnat s halou. Pocit, že vystupující hrají jen pro vás, se nedá popsat. Byla jsem nadmíru spokojená. Navíc nikdo z hudebníků nepatří mezi VIP hvězdy, které se ani nepřiblíží k fandům, aby se nenakazily, potvrdil brzký příchod a rozloučení s fanoušky osobně. Fotilo se, podepisovalo se, co bylo po ruce, jednoduše velmi příjemný zážitek. Příští vystoupení v České republice si určitě nenechám ujít. .