Po třech letech, které uběhly jako voda, se do České republiky vrátila britská hardrocková legenda MAGNUM. Během šňůry pro nové album „The Visitation“, jež vyšlo začátkem roku 2011, se zastavili i v české metropoli. A musím se přiznat, že jsem se na jejich koncert znovu velice těšila.

Neděle 13.3.2011 byla typickým jarním dnem, i když se sluneční paprsky chvílemi prodíraly skrz mlžný opar. Když se v Praze slunce líně schovalo za obzor, dorazili jsme před místo konání. Nevelký chumel lidí před klubem mi napověděl, že se můžeme těšit na skutečně pohodový večer bez velkých tlačenic. Tak jsme se zařadili do fronty a čekali jsme asi do tři čtvrtě na osm, než nás pustili na plac. Během čekání muzikanti procházeli ven a zase zpět. Měli jsme tak o zábavu postaráno. V Exit Chmelnice jsem byla poprvé a po zkušenostech s různými kluby jsem nevěděla, co si mám představit. I když již předem jsem dostala velmi kladné ohlasy a padla dokonce slova, že patří mezi nejlepší v Praze. A vskutku se odvážím souhlasit; nepřetržitě puštěná ventilace, posezení podél zdí a nápoje ve sklech mě přinejmenším mile překvapily.

Chvilku po osmé hodině nastoupila na podium předkapela, respektive nadaný kytarista Gwyn Ashton se svým bubeníkem Kevem. Jelikož jsem Gwyna Ashtona neznala, byla jsem připravená na hodně variant, které nám může duet ukázat, ale měla jsem lehké obavy z dlouhého vystoupení plného kytarových sól a nevalného zpěvu. To, jak moc jsem se mýlila, mi bylo jasné hned během první písně. Gwyn Ashton se odpíchl kytarovými rify na opojné bluesové vlně. Kev jako mladý, vysmátý bubeník vypadal vedle Gwyna jako jeho mladší já. Ti dva na podiu si získali velice rychle potlesk celého klubu. Během vystoupení Gwyn vystřídal několik strunových nástrojů, v jeho rukách nedřímala pouze klasická elektrická kytara, ale i španělka, rezofonická kytara, či havajská klínová kytara. Nejkomičtější scéna byla, když Gwyn vzal právě klínovou kytaru a poslal Keva pro židli. Ten po zběžném projití podia zjistil, že tam opravdu žádná není. A tak se hbitě sebral a přinesl jednu z backstage, za což sklidil potlesk. Pánové hráli něco kolem čtyřiceti minutek. Dech beroucí vystoupení dvou muzikantů, které nepostrádalo hravé melodie zabalené do lehkého bluesového obalu, bylo perfektním pro rozehřátí publika.

Následovala pauza, která byla o něco delší, než měla být. Těsně před začátkem se objevil problém s odposlechy na levé straně podia, ale ani toto zdržení mi neubralo na dobré náladě. O to očekávanější bylo intro a první tóny legendární "Back On Earth". Celý klub zachvátila euforie a radost, když se na podiu objevili MAGNUM. Publikum, čítající kolem tří stovek lidí, hřmělo na pozdrav a ihned se aktivně zapojilo. Určitě znáte ten hřejivý pocit radosti, který vás pohltí, když vás nezklame něco, na co čekáte. Takový pocit jsem měla, jen co jsem uviděla odpočaté a usměvavé tváře na podiu. První píseň z nového alba, která zazněla na koncertu, byla má oblíbená "Wild Angels". Nemohla jsem z hlavy dostat tu melodii a čistotu, která z "Wild Angels" čiší. Jednoznačně u mě byla nominována na píseň letošního jara. Velmi mě potěšilo, že jsem jí mohla slyšet naživo. A nebudu lhát, když řeknu, že zněla lépe než na studiovce, neboť sborový zpěv zaplněného Exitu jí dodával kouzlo. Byl to silný zážitek. Zazněly i další písně z nové desky „The Visitation“, jako "Freedom Day", "Mother Nature's Final Dance", "Spin Like A Wheel" nebo "Black Skies", pro kterou mám mimo jiné také slabost. Je ale samozřejmé, že u kapely, jež má za sebou přes třicet let hraní, nezůstane pouze u nových věcí. Mohli jsme si užít i starší pecky jako slavnou "How Far Jerusalem", "All England's Eyes", "The Moonking" či "Vigilante". Bob Catley v dlouhé rozevláté černé košili si vystoupení doslova užíval, stejné jako zbytek kapely. Koncert ubíhal jako voda, ani jsme se nenadáli a MAGNUM zmizeli z podia. A jelikož jsme byli snaživé publikum a vytrvale se dožadovali přídavku, byli jsme odměněni písní "Wild Swan" a proslulou "On A Storyteller's Night".

Když letošní vystoupení porovnám s rokem 2008, kdy u nás byli MAGNUM poprvé, dostanu se k jednoznačnému závěru. Předskakující dvojice v mnohém předčila kapelu UXL, která otevírala pro MAGNUM před třemi lety. Co se MAGNUM týká, troufám si říci, že letos byli lepší. Nevím, čím to bylo, ale v roce 2008 neměl koncert takovou šťávu. Přisuzuji to tomu, že tehdy za sebou měli téměř celé vyčerpávající tour. Českou republiku navštívili jako jednu z posledních zastávek své koncertní šňůry. Letos tomu je naopak a bylo to setsakra vidět. I poté, co koncert skončil, se všichni muzikanti objevili mezi fanoušky a byli vstřícní k autogramům a fotkám. Opravdu působili odpočatě a radostně. V roce 2008 se s fanoušky přišel pobavit pouze klávesák Mark Stanway, basák Al Barrow a bubeník Henry James. Bob Catley tenkrát přišel podepsat jen pár alb a gramodesek a kytarista Tony Clarkin se neobjevil vůbec. Nyní jsme si mohli užít všech členů dosyta.

Když to celé shrnu, tak vystoupení MAGNUM nemělo chybičku. Gwyn Ashton byl velmi dobrou volbou a s příjemným zázemím klubu nemám co vytknout. Jednalo se jednoduše o skvěle prožitý jarní večer v britské společnosti. Už teď vím, že příští koncert MAGNUM si nenechám ujít.