Nejen já, ale i přibližně okolo 200 dalších fanoušků pravého NYHC mělo tuto středu svátek. Legendární tatíci AGNOSTIC FRONT se v rámci turné k poslední desce „My Life, My Way“ zastavili i na brněnském Favále. Určitě mi odpustíte nějaké zbytečné kecičky okolo. Každý, kdo AF zná, jistě nepotřebuje představovat kapelu nebo jejich tvorbu. Skočíme radši rovnou po hlavě do kotle, kde to ve středu večer skutečně vřelo.

Chvíli po osmé hodině večerní už je klub plný tenisek, šátků a kšiltovek a na pódiu se mihotá čtveřice punkerů s barevným čírem. AGNOSTIC FRONT si jako support dovezli street punkové krajany TOTAL CHAOS. Ačkoliv je punková hudba a kultura velmi blízce propojená s HC, nikdy jsem jí až na pár výjimek nepřišel moc na chuť. TOTAL CHAOS, kteří začínají hrát ve čtvrt na devět, pro mě tedy byli poměrně velkou neznámou. Ale říkal jsem si, že když si je s sebou berou přímo AF, jistě to bude stát za to.

Ačkoliv bych si měl zachovat pisálkovskou objektivitu, nepodařilo se mi ji udržet jak ve středu, tak nyní při psaní reportu. TOTAL CHAOS mě totiž vůbec neoslovili. Ale skutečně vůbec. Vydržel jsem asi 3-4 skladby (i když byl problém poznat, kdy je další) a pak jsem se raději odporoučel k baru. Původně jsem čekal, že se jejich vystoupení ponese v pravém „pankáčském“ stylu – tedy rozladěný, přeřvaný a opilý masakr. To se sice vůbec nestalo, ale hudebně mě nijak neoslovili. Z reakcí ostatních přihlížejících se dalo usuzovat, že radost mají opravdu jen vyvolení. Převážně se jednalo taktéž o hrstku pupkáčů, kteří se přišli podívat právě na TOTAL CHAOS a nějací AGNOSTIC FRONT jim byli úplně ukradení. Já to však měl společně s desítkami dalších návštěvníků přesně naopak.

Po deváté hodině k mé radosti TOTAL CHAOS odchází z pódia a co nevidět je střídají očekávaní New Yorkčané, kteří po celý večer chodili po klubu a přátelsky se fotili s fanoušky, podepisovali jim CD a trička a s každým prohodili pár slov. Jejich přátelský přístup je všeobecně známý a i v Brně se ukázali v nejlepším světle. Stejně tak i o pár minut později na pódiu. Jelikož aktuální šňůra propaguje jejich poslední desku, valná část setu byla věnována právě jí. Skladby z nového alba byly prokládány staršími fláky. Z reakce fanoušků i hrstky lidí pařících v kotli bylo jasně vidět, že staré skladby hrají jednoznačně prim. Vždyť valná část publika byla o deset či víc let starší než já sám. Je tedy jasné, že starší tvorba byla ten večer na Favále očekávanější.
AGNOSTIC FRONT však setlist dobře nakombinovali a bitevní vřavu před pódiem nebylo nouze. Každý song se našlo několik odvážlivců, kteří si skočili do pitu. Ti šťastnější se chvíli svezli na rukou ostatních, ti méně šťastní sebou práskli o zem, protože si jich pařící kolečko prostě nevšimlo :). Pot stříkal na všechny strany, modřiny začaly chytat různé barvy a je možné, že došlo i na jiná zranění. I já si odnesl několik modřin, které do dnešního dne mění barvu. Nemluvě o bolavé čelisti, která se opřela o něčí loket/pěst/rameno/kdoví.

Počátek setu jsem sledoval z „povzdálí“, ale po třech skladbách jsem to nevydržel a taktéž jsem se nechal strhnout mezi hrstku pařících šílenců. Omluvte tedy prosím i to, že vám neposkytnu nějaké podrobné informace o zbytku vystoupení. Nějak nebyl čas sledovat dění na pódiu. Mezi skladbami jsem lapal po dechu, abych nebyl při další pecce ušlapán do země. V pauzách se Roger snažil komunikovat s publikem, ale opět došlo na několik „jazykových nedorozumění“, jak tomu bývá na českých koncertech. O největší srandičky se však klasicky postaral kytarista Vinni Stigma. Jeho mimika a móresy nemají obdoby. Kdo někdy AF viděl živě, ví, co mám na mysli. Mohl bych pokračovat dál, ale i tak vám textovou formou nedokážu přiblížit atmosféru, která na Favále ve středu panovala.

Po několika přídavcích, když jsem už solidně uvažoval o infarktu, mizí AF z pódia a já se urychleně odebral převléct kompletně mokré tričko, které jsem si dokonce musel nechat sundat. Po vyždímání cca litru potu, malé diagnostice způsobených úrazů a zjištění, co jsem v kotli vytratil, sedám zničený do auta a odjíždím rovnou domů. Bylo to náročné! NYHC není žádná procházka růžovou zahradou. Ale stálo to za to. Jako obvykle. AGNOSTIC FRONT opět nezklamali!