Ten večer ve vzduchu visela opojná vůně zmrzlých květů. Hluk pražských ulic byl zastřen za clonou vzrušení, oranžové světlo pouličních lamp se strnule odráželo od okolních budov. Jako bych snad ani nebyla v realitě. Téměř magické datum 20.10.2011 a mně se podařilo dostat do české metropole na vystoupení progresivních Švédů PAIN OF SALVATION včas.

Dorazila jsem něco po půl osmé, Retro Music Hall byla již otevřená. Návštěvníci koncertu poklidně postávali či posedávali, kde se dalo. Přidala jsem se k malému hloučku, který byl pod podiem. Tentokráte byl včasný příchod důležitější, než kdy jindy, neboť po dlouhé době jsem zažila koncert, který začal na minutu a snad i na vteřinu přesně.

Úderem osmé hodiny na podium nastoupila pětice sympatických mužů, kteří si říkali VON HERTZEN BROTHERS. Pro mě neznámá finská banda to odpíchla ve velkém stylu. Jednalo se o kvalitní progressive v mnohém podobný hvězdě večera. Kytarista a zpěvák Mikko Von Hertzen se svým zvláštním charisma zhypnotizoval snad celé obecenstvo Retro Music Hall. Jejich hudba a perfektně zvládnuté vokály mě pohltily. Velkým překvapením byl pro mě zvuk. Už dlouho jsem neslyšela tak povedeně nazvučený koncert. Naprosto čistá zvuková produkce bez jediné chybičky byla opravdovou slastí. VON HERTZEN BROTHERS bravurně připravili půdu pro POS. I když jsem předkapelu vůbec neznala, byla jsem jejich hudbou a výkonem unesena a nebyla jsem zdaleka jediná.

Po dvacetiminutové pauze nastal konečně tolik očekávaný začátek vystoupení PAIN OF SALVATION. První řady, složené výhradně z fanynek zatajujících dech, zaplesaly po příchodu tajemné formace na prkna a zejména charismatického Daniela. Koncert otvírala "Road Salt Theme" a skladba "Softly She Cries". Celý sál najednou zahalila nejen technická mlha, ale i zvláštní atmosféra nesoucí se na strunách Danielovy kytary. Spousta lidí kolem mě zavřela oči a nechala se unášet hudebním zážitkem. Když na řadu přišla hitovka z „Road Salt“ jedničky, "Linoleum", pořádala se soutěž, na které zastávce kapely je nejhlasitější publikum. Je to sice koncertní klišé snad každého muzikanta, ale proč ne. Křičeli jsme, jako kdybychom to dělali poprvé. POS se nebáli odvázat, křečovité pohyby i jemná gestikulace byly součástí vystoupení. Kytarista Johan Hallgren roztočil své dlouhé dredy, muzikanti jako by se dostali do transu stejně jako publikum. Pak přišla na řadu nádherná věc "1979" z „Road Salt“ dvojky. Snad všem kolem mě se podlomila kolena, rozdivočení skončilo a zavládla komorní atmosféra. Jemné tóny Fredrikova klavíru se rozezněly do ticha haly. S prvními slovy Daniela se ozvalo sborové echo z publika. Mrazivé kouzlo okamžiku bylo naprosto ohromující. Tato píseň pro mě byla jedním z nejsilnějších zážitků celého koncertu. Následovala příjemně melodická "To The Shoreline" a skákavá až hravá "Conditioned". Z „Road Salt 2“ zaznělo pět písní (s intrem šest), ale ani na ostatní desky POS nezapomněli. Nejeden fanoušek zaplesal, když zazněly písně jako "Fantago" z „Remedy Lane“, slavná "Kingdom Of Loss", nebo "People Passing By" z alba „Enthropia“. První část koncertu uzavírala silná a neochvějná píseň „Ashes“. Byla to třešnička na dortu, euforie všude kolem. Byla jsem nadmíru spokojená.

Poté se s námi muzikanti skromně rozloučili, uklonili a zmizeli z podia. Na přídavek jsme je museli vyvolat, ale nechali nás notnou chvilku v nejistotě. Přídavek byl pro mě pojat v netradičním duchu. Daniel si sedl za bicí a ukázal nám, že bubnovat umí a to velice dobře. Rozjel tak asi dvacetiminutovou "džemovačku". Bylo vcelku zábavné se dívat na pobavené výrazy celé kapely. Obzvláště Frederik byl za svými klávesami poněkud ztracený, jeho posunky ostatním byly vcelku zábavné až roztomilé. V přídavku jsme se dočkali dvou coverů; první od BEATLES, "Come Together", druhý od Johna Lenníma, "Working Class Hero". Konečnou tečku za koncertem udělala neúprosná "The Perfect Element".

Jelikož jsem PAIN OF SALVATION viděla poprvé, byla jsem nadšená. Naprosto mě uchvátil zvuk, který byl opravdu čistý a téměř bez chybičky. I když v druhé půlce vystoupení POS se pár šumů objevilo, vůbec to nemělo vliv na konečný pocit z celého večera. Uchvátilo mě střídání kontrastu světlo/tma, to celé zabalené do mlžné clony. Jediné, co mě trochu překvapilo, byl přídavek, který, ač by to tak být nemělo, měl lehce stereotypní uspávací efekt. To ale nemění nic na tom, že u mě si POS udělali tímto vystoupením veliké plus. Byla jsem nadmíru spokojená a určitě bych se na jejich vystoupení vypravila znovu. Byl to pro mě nejen hudební zážitek. Paradoxem je, že ihned druhý den po pražském koncertu POS oznámili odchod kytaristy Johana Hallgrena. Což mě velice zamrzelo, ale doufám, že jsem PAIN OF SALVATION neviděla v této formaci naposledy...