Pořádání pražského koncertu americké skupiny THEOCRACY bylo o mnohém. Pro některé se středeční vystoupení stalo synonymem pro zklamání ze špatného zvuku. Pro jiné bude navždy spojené s markantním zpožděním, za které si organizační stránka u kolegy Ellrohira z webzinu Metalzone.info vysloužila nálepku „diletantská“.

Ne, nepíšu to proto, že jsem tímto názorem rozhořčený nebo že chci vracet úder. Ano, pokud má kolega tento názor, zcela jej respektuji, ale ne, nesouhlasím s ním. Uspořádat koncert není zrovna legrace, když ke všemu nejste z Prahy, neznáte žádné tamní kluby a máte i své vlastní starosti spojené v mém případě mimo jiné například s úspěšným ukončením bakalářského studia. Pro mě osobně byl tento den o vyvrcholení několikaměsíčních příprav, o překonání celé řady komplikací, které se v zásadě objevovaly dávno před večerem 26. října. Byl pro mě o setkání s milými lidmi, které jsem v řadě případů dlouho neviděl a ani nečekal, že je uvidím (kolega Atttila). A pokud po koncertu bylo alespoň pár těch, kteří odcházeli z klubu Exit-us s příjemným pocitem, pak pro mě tento večer byl i o dobře odvedené práci, protože THEOCRACY si (nejen) koncert nemohli vynachválit. Ano, řada věcí mohla dopadnout lépe, a pokud se příště naskytne příležitost, pokusím se je napravit (zejména neopomenu důkladně oslovit všechny zainteresované v dané akci, ale to je trochu jiná věc) nebo jim předejít.

Dost už tedy řečí. Můj pohled znáte. Já ještě jednou děkuji všem, kteří se v ten večer ukázali a alespoň pro THEOCRACY udělali, myslím, hodně dobrou atmosféru (zejména těm posledním vytrvalcům, které nedohnalo poslední metro k dřívějšímu odchodu, patří hluboká poklona). Díky předkapelám, že se zvládly prokousat skrz dopravní zácpy a zahrály, i když je čas tlačil. Díky všem lidem z klubu, že s námi měli strpení až do pozdních nočních hodin a za to, že byli ve všech ohledech maximálně vstřícní (zejména díky Ivanovi). Děkuji všem, kteří se podíleli na propagaci turné (kolegové z jiných zinů, kolegové z Ostravy atd…). Ještě jednou děkuji i Ellrohirovi za velice kvalitní report a znovu opakuji – můj úvod nebyl útočný, pouze mi poskytl dobrý odrazový můstek pro toto mé končící stručné ohlédnutí. Nyní se již podívejte na to, o čem byl středeční večer pro kolegyni CernyLetec a – díky jeho nečekané, avšak milé návštěvě – kolegu Atttilu. Hezké čtení, Crimson Thunder.

CernyLetec:

Propršené podzimní odpoledne jsem trávila v rychlíku směr České Budějovice - Praha. Smutně podzimní den 26.10.2011 měl ale uzavřít veselý koncert powermetalové party z USA. Po zážitku z Hradce Králové v roce 2009 jsem se těšila na znovu shledání se všemi členy kapely THEOCRACY.

Jako první mě zaujalo místo konání. Nově otevřený klub Exit-us podnítil mou zvědavost. Když jsem dorazila na místo, zjistila jsem, že se jedná o mnohem menší sestřičku bývalé Chmelnice. Prostory na mě působily vcelku pozitivně, jen počet schodů dolů do sálu mě poněkud zaskočil. Exit-us je řešen nestandardně nejen tím, že se patrně jedná o bývalý atomový úkryt, ale i oddělením sálu a hospody. Výčep a stoly jsou první zastávkou při cestě ze schodů, koncertní prostor je ještě o patro níž. Posezení působí vcelku pěkně a stylově, ale ze sálu dole jsem byla docela na rozpacích. Spíše než sál bych ho nazvala sálkem, vcelku úzká odvětrávaná místnost působila trochu stísněně zejména při samotných koncertech.

Jako první na malé podium nastoupila skupina, která si říkala ASCENDANCY. Nezačalo se na čas, tuto kapelku jsem nikdy neviděla ani o ní neslyšela, přesto mě však po pár písních dokázala vystrnadit ze sálu svým naprosto otřesným zvukem. Všichni z kapely sice vypadali sympaticky a snažili se, ale zvuk byl jedna veliká hlučná koule.

Poté, co se moje uši vzpamatovaly z ataku od ASCENDANCY, naskládala se na podium další pro mě neznámá formace, která si říkala PORTA INFERI. A to naskládání jsem myslela doslova, neboť pětice statných mužů měla co dělat, aby se na ono minipodium vůbec vešla. PORTA INFERI na mě působili mnohem pozitivněji než ASCENDANCY. I po zvukové stránce bylo vystoupení minimálně o dva levely výš. Jednalo se o klasický powermetal s mužským hlasem a říznými rify. Ale ani tady u mě nějaké veliké nadšení neproběhlo. Možná to bylo tím, že jsem po celý koncert měla pocit, že jsem tuhle muziku už někde slyšela, i když jsem si byla jistá, že PORTA INFERI vidím poprvé.

Pak jsem se konečně dočkala zaslouženého vystoupení hlavního aktéra a to THEOCRACY. Malý prostor sálu začal být ještě stísněnější se začátkem hvězdy večera. Jako první do nás pustili funglnovou pecku "Nailed" a vlasy přítomných se daly do pohybu. V tu chvíli na povrch vyplula další nevýhoda klubu Exit-us – odvětrávání. Po několika písních jsme byli všichni splavení, jako bychom vylezli z bazénu. Nejhůře na tom byla kapela, na kterou nebyl směrován snad ani jeden větrák. Ale ani to nezastavilo průběh vystoupení, dostali jsme příděl jak nových songů, tak i těch starších a pro mě oblíbenějších. Zazněly věci jako "New Jerusalem", "Ichthus", "Mountain", nebo "Martyr". Mě osobně nejvíce potěšil song "On Eagles Wings" a "Absolution Day". Během koncertu se kytaristovi Valovi přihodila i jedna nemilá věc, a to, že mu ulítl kolíček z kytary. Po asi desetiminutovém hledání, kdy nás zabavil svým bubenickým sólem Shawn, se ale kolíček našel a mohlo se pokračovat. Koncert měla ukončovat již zmíněná "Absolution Day", ale obecenstvo bylo tak neoblomné, že jsme dostali ještě neplánovaný přídavek, mojí oblíbenou "Tower of Ashes". Poté se sál začal pomalu vylidňovat.
Moje konečné hodnocení je jasné. Nový klub Exit-us jako takový není špatný, ale stará Chmelnice byla o 100 % lepší. Líbí se mi ale nápadité řešení klubu. Co se týká hudby tak, předkapela mě ani jedna příliš nezaujala. Vlastně ano, na zvuk ASCENDANCY mé uši ještě dlouho nezapomenou. S výkonem THEOCRACY jsem byla vcelku spokojená, jak zvukově, tak i výběrem písní a atmosférou, i když byl pro mě větší zážitek koncert v Hradci Králové. Byla jsem ráda, že jsem si mohla užít znovu vystoupení této americké party. Je mi jasné, že až THEOCRACY přijedou příště, tak na tom koncertu budu s celou svou rodinou, i kdyby padaly trakaře.

Atttila:

Už tomu tak je, že jsou koncerty menší a na druhé straně mega akce vyznačující se obrovskými návštěvami či přemrštěnými cenami. Člověk už po předešlých zkušenostech ví, co lze přibližně očekávat a na co se lze v případě konkrétní akce připravit. Stejně tak tomu bylo i v případě mého nedávného podzimního výletu za kvalitním metalem, tentokrát poprvé do přemístěného klubu Exit-us.

Inu, velmi příjemné prostředí nabízí tento celkem pidi klubík s ne zrovna lákavým vstupem alá protiatomový kryt. I když pravda, ne vše je v některých ohledech tak ideální jak, by návštěvník koncertu očekával.  Každopádně vezmeme to pěkně postupně.

Jedna věc mi vrtá hlavou již od prvního setkání s kapelou. Proč na mnoho jiných, kvalitativně o třídu nižších skupin chodí stovky či tisíce lidiček a v případě THEOCRACY se musíme smířit s počtem několik desítek a to i za opravdu směšný peníz, který se u vstupu vybíral? Asi není moc jiných situací, ve kterých by se dalo postesknout si nad tím, že jsem z USA. Nic takového si pravděpodobně sestava okolo Matta Smithe nepřipouští a je náležitě hrdá na svou vlast, nicméně bude to jeden z hlavních důvodů celkového ne moc velkého zájmu. THEOCRACY produkují jednoznačně evropský metal, který v USA asi moc neletí, proto se kapela tak ráda ukazuje na pódiích evropských klubů. Bohužel však stále nefungují takovou dobu, aby si na starém kontinentu vydobyli takovou pověst, jako jiné, třeba i ty kvalitativně slabší kapely. Počítám, že situace nabere na obrátkách ve chvíli, kdy si pánové zahrají na nějakém větším festivalu a vstoupí tak celkem nenásilně do podvědomí metalových fans. Doufejme, že je má úvaha pravdivá a stane se tak. Byla by totiž škoda nevystoupit z klubového sklepení na povrch evropských pódií.

Bohužel v pražském Exitu se THEOCRACY večer nepovedl tak, jak by si asi sami přáli.  Je tomu tak, ale nastávají v životě situace, které prostě nikdo neovlivní a je třeba se s nimi nějak porvat. Kdo očekával a těšil se na výstavní Mattův hlas, byl asi trochu zklamán. Byla to viróza, která nás všechny připravila o klenot v hrdle tohoto celkem uzavřeného Amíka. Pravda, Matt se s celou situací pral opravdu profesionálně a na nic moc se nevymlouval, bohužel však nemohl naplno předvést, co opravdu umí. Druhou věcí, která celému vystoupení hodně ublížila, byl hodně špatný zvuk. Ten byl po celý večer takový řekněme hodně slabý. Jak při vystoupení vsetínských ASCEDANCY tak při pokračování PORTA INFERI. Je třeba uznat, že postupně se situace lepšila a vyjasňovala, každopádně během vystoupení THEOCRACY bylo vše sotva tak napůl. Z tohoto důvodu se neodvažuji přehodnotit výkon první kapely večera – ASCEDANCY, protože jsem prostě a jednoduše nic moc, krom velkého kraválu neslyšel. V případě PORTA INFERI si už dovolím nějakou tu poznámku, hlavně proto, že jejich tvorbu znám. Letos v květnu jsme publikovali recenzi zatím poslední desky této formace, která nesla název „Another World“. Sluší se dodat, že deska rozhodně ostudu neudělala. A to jsem po dříve recenzovaném demu „Fire Road“ čekal opravdu různé věci. V Exitu se však skutečně potvrdil jejich postupný růst a nebojím se tvrdit, že živě je PI ještě o kousíček lepší než na své poslední desce.

Zbytek večera už patřil jen a pouze THEOCRACY, kteří přiletěli do Evropy propagovat svou novou, třetí studiovou desku, pojmenovanou „As The World Bleeds“. Jak jsem již zmiňoval, celý večer nebyl zvuk zrovna valný, obzvláště přímo pod pódiem, kde nebylo slyšet téměř nic. Myslím, že kdo jednotlivé skladby neznal, moc z nich asi ani neměl. Každopádně i přes zmíněná negativa, která hrála proti THEOCRACY, jsme přece jen okusili část velkého hudebního talentu. Škoda jen toho Mattova nachlazení, kvůli kterému se evidentně šetřil. Nicméně z celé té situace vybruslil stejně parádně. Taková menší smůlička se přilepila na paty i kytaristovi V. A. Woodovi, který cca v polovině koncertu dokázal odrovnat svůj instrument, který musel následně přivést k životu. Ze strany fanoušků byl ušetřen zbytečného hulákání nebo nervózního přešlapování. Každý se totiž přišel pobavit, popít pivko a poslechnout skvělý metal do malého klubíku. Atmosféra byla naprosto přátelská, však tomu také vrchní patro s barem a posezením naprosto nahrává. Překvapením pak byl i menší kotel, který se dokázal během večera zformovat pod pódiem. Pravda, že byl tvořen poněkud mladšími ročníky, ovšem o to živelnějšími.

Parádní večer klubového charakteru, který dal připomenout, že hudba je především zábavou a skvělé pojítko lidí a ne jen prostředek k hromadění peněz atd. Závěrem všem připomínám datum 25.11., kdy vychází deska „As The World Bleeds“. Recenze na toto album se jistě objeví i na našem serveru.