Fandové německé ikony, Uda Dirkschneidera, si na nedostatek vystoupení své modly v České republice rozhodně stěžovat nemůžou. A rozhodně ani nestěžují. Připočtěme k jeho koncertním návštěvám ještě reunion ACCEPT a můžeme s klidem konstatovat, že německé klasiky dostáváme v posledních letech více než dost.

Ani tentokrát, u příležitosti vydání nové, v pořadí již úctyhodné třinácté, studiové nahrávky pod jmenovkou U.D.O., nezapomněl tento německý buřtík s kolegy na své východní sousedy. Přiznám se, že se v diskografii Dirkschneiderovců začínám pomalu, ale jistě ztrácet, nicméně klasiku, která je prezentována na každém vystoupení bych si uniknout jen tak nenechal. Pamatuji si ještě celkem živě na turné k desce „Man And Machine“ a koncert v hale Lokomotiva… Tyto roky jsou již dávno pryč, tuzemští fans se této hudby nasytili až běda a tak o několik let později celkem bohatě postačí maličký kulturní dům Šeřikovka. Maličký, ale na podobné akce jako stavěný.

Organizační záležitosti stejně jako vždy maličko zmatené a jeden vlastně nevěděl, kdy že má akce začínat. Řídit se dle propagačních plakátů nebo dle internetu? Vše jsem si pro jistotu posichroval a dorazil raději dříve než později. Na maličkém podiu však bylo vše připraveno pro první hudbu večera, DAMAGED. Čekal jsem opravdu cokoli, ale když přede mě vyběhla partička mladých „biebrovců“ byl jsem šokován. O to více, že za bicí sestavou údajně vysedával mladý Dirkschneider. Ať tak či tak, původní haló efekt se celkem rychle rozplynul a byl jsem společně s několika desítkami věrných svědkem povedeného a chytlavého rock´n´rollu s mladickým elánem. Milé překvapení večera a hodně, ale hodně energicky odehraný set, který se parádně poslouchal, avšak pozoroval celkem úsměvně. Nicméně mládí vpřed a držím palce.

To následující SEVENFIELD svou vizáží již při úvodním intru jednoznačně signalizovali, že melodického se v další půlhodince moc nedočkáme. A také že ne… Nesourodá a rozháraná image mě společně s vlezlým metalcorem po několika málo skladbách vyhnala do mezichodbičky s barem na jedno točené. Nevím, zda-li si Udo vybírá své předskokany sám, nicméně v tomto případě celkem přestřelil. Jak kvalitou, tak soudržností koncepce celého večera. Vyplnit totiž čas mezi rock ´n´ rollem a přísným klasickým heavy metalem takovým paskvilem mi nepřijde zrovna úplně ideální.

Samotný Udo se svou partou vyběhl (ehmm tedy došoural se) na podium s úderem desáté večerní s novinkovou „Rev-Raptor“ – titulní skladbou nové desky. Setlist celého večera byl celkem předpokládaný a ve shodě s tradicí. Několik propagačních vlaštovek z novinky, tedy již zmíněná „Rev-Raptor“, „Leatherhead“ a „I Give As Good As I Get“ doplněné starší tvorbou jako například „Man And Machine“, „Dominator“ nebo snad „Two Faced Woman“. Nad tím vším samozřejmě ACCEPT klasiky a téměř nutné „Princess Of The Dawn“ a „Metal Heart“. Z tvorby Dirskschneiderovi první kapely dále zazněly „Balls To The Wall“ nebo pecková „Screaming For A Love-Bite“. Jako tradičně mě namíchla ignorace mé oblíbené desky „Holy“. Celkově lze tedy s klidem shrnout, že playlist byl sestaven tak, jak by se dalo čekat a obsahoval přesně to, co lidé pořád žádají. Z toho tedy plyne jistý pocit deja-vu, který se při vystoupení kapely U.D.O. dostavuje. Jednu věc však tomuto téměř šedesátiletému malému velikánovi upřít nelze. Je to nasazení. Stejně tak jako všechny předešlé koncerty mrskal do lidí jednu skladbu za druhou a to bez zbytečného vykecávání. To vlastně nebylo téměř žádné, jelikož toho stejně jako vždy moc nenamluvil. Dočkali jsme se i obligátního kytarového a bubenického sóla a průchodu Igora Gianoli skrze dav. Samozřejmě za doprovodu security.

Mírným překvapením bylo podium, na kterém se vše odehrávalo. Samozřejmě, že zdejší prostory nedávají příliš možností pro jakékoliv kulisy či zbytečnosti, nicméně jednu si kapela přece jen dovolila. Abych byl přesný, tak tedy dvě. Mám na mysli úchylné světelné led panely na bocích, neustále měnící barvy z červené na modrou a zelenou. Tyto panely pravděpodobně mají hmotně představovat live verzi odporné kresby z obalu desky „Rev-Raptor“. Pardon, ale spojit si něco takového s kapelou takové tradice mi jde jen velice obtížně.

Nechyběl samozřejmě prodej merchandise jako na každém pořádném koncertě, což je vlastně celkem obvyklé. Co mě ovšem docela zaujalo, byla možnost na přenosném flash-disku zakoupit za 650 Kč nahrávku plzeňského koncertu. Celkem vstřícné gesto směrem k fanouškům řekl bych. Nebo snad právě naopak a jde o snahu vydělat kdekoli to jen jde? Na závěr nezbývá než pochválit práci zvukařů, kteří dokázali vykouzlit snad to nejlepší, co se dalo a připravili mi tak příjemné překvapení, když se 12.11.2011 linul Šeříkovkou snad nejlepší zvuk, který jsem zde kdy slyšel. Super průměrný večer a pro mě osobně poslední návštěva Uda v životě…