Slavíte svátek sv. Valentýna? Ne? Já vlastně obvykle také ne. Ovšem letos jsem udělala menší výjimku. Oslavy svátku zamilovaných jsem ale měla stejně jako další nadšenci o pár dní opožděné, trávila jsem je ve společnosti stovek lidí a namísto romantickými cajdáky či něžnými pohlazeními jsem se nechala unášet tvrdými melodiemi a chrastěním řetězů. Sobota 18. února byla totiž pro brněnské hudební nadšence ve znamení čtvrtého ročníku Dark Valentine Party, konané letošní rok na Flédě.

Každý, kdo se na tuto akci připravoval, musel už dopředu tušit, že nepůjde o žádnou romantiku, ale zabijácký večer. Oznámen byl totiž nevídaný počet osmi kapel, a ačkoliv se jich nakonec na podiu objevilo „jen“ sedm, večírku to na jeho maximalistickém pojetí nikterak neubralo. Tak maximalistickém, že někteří návštěvníci odcházeli po čtyřech (s alkoholem to však nemělo nic společného).

Začátek temně valentýnského běsnění byl oznámen na šestou hodinu. Nakonec začal se čtyřiceti pěti minutovým zpožděním, což však alespoň já nijak neodsuzovala, neboť se na Flédě objevila taková koncentrace všemožných známých a kamarádů, že bylo stále co řešit (možná i z tohoto důvodu panovala po celý večer velice příjemná atmosféra). Na rozjezd se nám představila skupina THE YOURS, jež na Moravu zavítala až z Vlašimi. Myslím, že nejenom pro mě šlo o velmi sympatické první setkání. Pětice hudebníků v čele s pohlednou zpěvačkou s křišťálovým hlasem a druhým mužským vokalistou sice neměla moc času ukázat, co vše se v nich ukrývá, ale i těch několik málo symphonic metalových skladeb mě pohladilo po duši. Ať už to byla jejich stěžejní píseň „Your Angels Don’t Fall“, tesklivá balada, dokazujíc čistotu vokalistčina projevu, nebo finální „Beauty And The Beast“ se spoustou rytmických zvratů, všechny kousky mě bavily a hudebně naplňovaly. Pokud by však THE YOURS měli něco vylepšit, je to jejich show. Nečekám nic světoborného, jen by stálo za zamyšlení, zda je zcela šikovné věnovat se kelímku piva při duetu s textem směřovaným na pějící kolegyni. Nejistota z toho, kam se vlastně na podiu vrtnout a co tam dělat, byla občas znát.

Jako druhá se publika ujala gothic metalová skupina STOKER, při níž se to v kotli konečně začalo hýbat. Jejich atmosférická hudba s prvky temné erotiky, kterou jí dodával především specifický hlas a vášnivá dominance baskytary v rukou zpěváka, rozproudil nejednoho posluchače ke smyslným pohybům. To však ještě nebylo nic proti tomu, co mělo následovat. Hned nato se totiž na podium přiřítila parta zakrvácených chlapíků ze SIC.ENGINE, které občas ani nešlo stíhat sledovat. Všichni si své vystoupení bezhlavě užívali, jako posedlí všemi čerty lítali z jedné strany na druhou a jejich příkladu následovalo i publikum. Díky své jedinečné hudbě i show si vysloužili spolu s ARCH OF HELL ten největší a nejroztouženější kotel. Ano, ani ARCH OF HELL se totiž neměli za co stydět, i když se přiznám, že jsem od jejich výkonu čekala ještě malinko víc. Od mé poslední návštěvy jednoho z jejich koncertů jsem doufala v jakýsi růst či posun k ještě dokonalejšímu; nicméně i přesto zazněly mé nejoblíbenější kousky jako „Black Night“, „Fateful“ či „One Moment“ a dav uprostřed publika byl stejně k nezastavení jako pobíhající zpěvák s fotoaparátem v ruce či do lidí skákající kytarista.

Když se před fanoušky objevili členové očekávaných MISTY WAYS, jakoby mávnutím kouzelného proutku všem přítomným mužského pohlaví sletěla čelist dolů a oči jim padaly z důlků. Důvodem takové reakce bylo sexy pojetí koncertního úboru Katryny, jež snad nemohlo být provokativnější – sukně, která víc odhalovala, než zahalovala, tanga, síťované punčocháče a kozačky, to byla pro všechny pány opravdu silná káva (nezapomenu na pohled jednoho postaršího muže po mé levici, který dokonce nedokázal skrývat slabé slinění). Víc sexy ženu bychom asi ten večer na celé Flédě nenašli. Aby toho pro pány nebylo málo, na podium vedle Katryny přitancovala i břišní tanečnice a jako tradičně (za dalšího úpění pánského obecenstva) dvě tanečnice u tyče. Nechyběl ani duet s Robem Paterlinim a jako překvapení zazněla také jedna zcela nová píseň. Pokud jsem si na listopadovém výstupu na Modern Inquisition Experiment myslela, že právě tam MISTY WAYS byli ve vynikající formě, tak mě sobotní koncert přesvědčil, že může být ještě líp. Deriasovu prohlášení, že zpěvačka nebyla schopná pár hodin předtím mluvit, se mi snad ani nechtělo věřit. Jestli je nějaká česká grupa, o jejíž budoucnost se neobávám, jsou to právě MISTY WAYS.

Pokud jsem z něčeho měla tento večer strach, pak to byla formace TISÍC LET OD RÁJE. I přesto, že jejich hudba pro mě není naprostou neznámou, nevyhledávám ji a naživo jsem se s nimi střetla poprvé. O jejich vizuální show jsem slyšela už ledacos, ale že půjde o takový kýč, to by mě ani ve snu nenapadlo. Pokud vezmu v potaz, že mužská část publika byla ukojena předešlou kapelou, ta dámská si při pohledu na polonahého pobíhajícího pána, polepeného černou izolačkou, s ústy plnými krve a rukama obtěžkanýma bičíkem a řetězem, asi tolik neužila. Pravdou ale zůstává, že poslech bravurně growlujících slečen za mikrofony byl poměrně slušnou kompenzací, a když jednu z nich to divoké zvíře lapilo a začalo s ní v náruči náruživě předvádět kopulační pohyby, nemálo lidí vybuchlo v úžas. Pro mě však vrchol nevkusu.

Když se na svůj výkon chystali ADOR DORATH, hodiny již ukazovaly skoro dvě ráno. Nenašlo se snad člověka, který by zastesknil při oznámení, že osmá kapela už tento večer nezahraje. Pravdou je, že počet lidí v kotli a jejich energie a chuť si všechna vystoupení užít už od čtvrté grupy klesala; a právě ADOR DORATH na to doplatili nejvíce. Většina lidí se už viděla v peřinách, a i když těšínští předvedli úctyhodný výkon s ještě úctyhodnějším setlistem, odezva byla podobná, jako by hráli pro hrstku obživlých mrtvol. Ačkoliv se nám snažil Ivoš namluvit, že to chápe, nejsem si jistá, zda byly z nastalé situace smutnější fanoušci nebo členové skupiny. Nejenom mě překvapilo, že se na podiu neukázala vokalistka Anna a její party zazněly pouze z repráků. Důvod neznámý. S největším úsměvem na rtech jsem uvítala zakomponování skladeb „V.I.T.R.I.O.L.“ , „Mountain“, „As Free Act And Dead“ a „Words“.

Valentýnské šílenství skončilo krátce po půl třetí. Běsnění, které kromě délky a postupného mizení energie všech účastníků nemělo větších chyb – ať už to byla bezproblémová organizace, výběr kapel, krátké pauzy mezi jednotlivými koncerty nebo dobrý zvuk a nakonec i vzduch. Ten, kdo minulou sobotu neměl nic důležitého na práci a seděl doma, ten udělal velkou chybu.