Na páteční večer 5. května si kluci z kapely Arawen pozvali do pražského kultovního klubu a hospůdky Hells Bells spolky Unborn a Scenery.  V doprovodu několika přátel a kolegyně Nefrete, která si pro tento večer vzala do ruky foťák, jsem se vydal, abych se podíval, jak to pánům šlape. Bohužel, vzhledem k tomu, že téměř ve stejnou dobu probíhal i zápas českého mužstva na hokejovém MS, nebyla návštěva zrovna početná, přinejlepším dorazilo nakonec tak okolo osmdesáti lidí. Jako první se na podiu představila kapela Unborn se svým úderným a šlapajícím thrashem. I když večer nesl název thrash drive, Unborn byly prakticky jediným čistým zástupcem tohoto stylu. Kapele trvalo asi dvě skladby, než se povedlo za neustávajících výzev zpěváka probudit publikum z letargie, když si spíš než vystoupení kapely hledělo před sebou stojících půllitrů. Ke konci setu už před podiem postávala vcelku početná skupina fans a spokojeně pohupovali hlavami. Pánům to tenhle večer šlapalo opravdu solidně, mají drive a je vidět, že už nejsou žádná ořezávátka. Asi nejvíce mě upoutal bezvadný výkon basáka, který se na konci setu postavil k mikrofonu a předvedl, že krom bezchybného trápení šestistrunky by mohl klidně dělat i zpěváka. Vcelku vtipnou postavičkou byl pak druhý kytarista, kterému asi dělali problémy blesky fotoaparátů a proto si pro jistotu vzal brýle proti slunci :-)

Jako druzí nastupují pražští Arawen. Pánové hrají opravdu solidní technický thrash-death, stavící hlavně na výborné hře obou kytaristů a to všechno doplňuje svou hrou basák, který v některých pasážích předvádí, že by se klidně mohl postavit do řad nějaké lepší jazzové kapely. Formace sice v současné době hledá zpěváka, ale kytaristovi Martinovi pozice za mikrofonem nedělá žádné problémy. Je vidět, že od té doby, co jsem je viděl naposled, na sobě hodně zapracovali, hlavně co se hráčské stránky týče. Je pravda, že sem tam se do jejich výkonu vloudila i chybička, klukům by ještě prospělo zařadit do repertoáru nějakou tu skladbu od podlahy, ale mají toho před sebou ještě spoustu a pokud se budou zlepšovat stejně jako doposud, máme se opravdu na co těšit.

Do třetice všeho dobrého, tak bych nazval závěr večera v podání kapely Scenery. Hodně jsem o nich slyšel, ale naživo jsem je zatím neměl tu čest vidět. V současné době vydávají novou placku Contiunity, která pokud můžu hodnotit ze skladeb, které tenhle večer zahráli, bude hodně silná a povedlo se jim rozproudit krev v žilách všech přítomných. Hrají v sestavě s automatickým bubeníkem, dvěma kytarami a basovkou, kterou doplňuje zpěvák Petr, který je opravdovým profesionálem. Bylo vidět, že ze sebe při vystoupení vydal opravdu všechno. Jako host pak vystoupil zpěvák, který výborně doplňoval Petrův HCčkový vokál čistým, skoro hevíkovým, melodickým vokálem. Vidět Scenery live je opravdu zážitek a tímhle večerem se pro mě stali dalším zajímavým objevem na naší scéně.
 
Bohužel to už se nachýlila desátá a protože v Hells se déle hrát nesmí, muselo se končit. Večer se vyvedl na jedničku a takhle našlapanou a vyrovnanou sestavu jsem už dlouho neviděl. Takže kdo dal přednost před koncertem hokeji, ve kterém stejnak naši s Lotyši remizovali, udělal podle mě velkou chybu.

Přečteno: 1119x