Album začíná poměrně příjemným gradujícím intrem, po němž následuje dalších 9 plnohodnotných songů a outro. Hned ze začátku mě zaujal vokalista, který mi svým mrazivým hlasem ostrým jako břitva připomíná více, než koho jiného, Abbatha z Immortal. I co se textů týče, slova jako „blowing wind, gloomy, či cold winter night“ jsou jako vystřižená z textbooku Immortal.

Hudbě jako celku dominují spolu se zmíněným vokálem typické folkové motivy a silné melodie a aranže, přičemž kytary a bicí jedou pagan/blackový rytmus, ale celkově jsou spíše v pozadí. Mimochodem nevím přesně, jak je to s bicími, protože jsem zaslechl, že na albu hostuje Honza Kapák z Avenger, ovšem podle zvuku se mi zdá, že na albu je použit automat. Jinak jak jsem již zmínil hlavní složkou hudby jsou folkové motivy, nejvíce jsou zde zastoupeny dudy a flétnička, občas slyšíme i nějaké ty zvony jako například ve třetí skladbě, či dující vítr. Motivy jsou většinou poměrně nápadité a příjemně znějící. Melodie jsou vesměs veselé a pozitivní, avšak nikoliv vlezlé.

Většina skladeb začíná nějakým zajímavým krátkým nástupem navozujícím pěknou atmosféru, jak je tomu například na počátku skladby „Beneath the gate of the sempiternal bliss“, a které mají někdy vyloženě pohansky pohádkový nádech. Ústřední melodie osmé „Pageant of the eternal ones“ nás zase zavádí přímo do nitra hlubokého lesa na bujarou pohanskou oslavu. Vše umocňuje cinkání panáků, smích a k tomu zvolání „Jsme veselí!“. Tohle by snad rozesmálo i ten nejzapšklejší ksicht! Z každého tónu je slyšet, že kluky hraní moc baví a tak to má být, protože v tom případě to baví i mě jako poslouchače. Všechny skladby na sebe plynule navazují, akorát bych některé možná kapánek prodloužil, protože některé mají délku pouze 2-3 minuty a to se mi občas zdá zbytečně málo. Na závěr musím pochválit moc pěkné outro „Dračí úsvit“(jediný song na albu s českým textem), které působí jako když udatní bojovníci uléhají za libých tónů po náročném dni k zaslouženému odpočinku, aby mohli za zmíněného úsvitu vstát a vydat se do dalších bojů.

PANYCHIDA sice nenahrála nic převratného, či extra komplikovaného, co by se vymykalo tomuto dnes velmi populárnímu pagan/folkovému stylu, ale to neznamená, že jejich hudba je špatná, či hodná odložení. Naopak! Kapela vsadila na příjemnou pohodovou hudbu, kterou udělala moc pěkně a nenásilně. Je slyšet, že kluci hrají od srdce a to je správné. Proto toto CD doporučuji všem metalistům a folkařům, zvláště jako relaxační hudbu na večer po chaotickém dni. Musím říci, že toto album rozhodně nebylo špatným dárkem k mým narozeninám a tudíž za něj kapele děkuji.