Někdo se u Napalmu šeredně seknul. Při vší úctě ke škatulkování, při vší úctě k tomu, že každý má stylové mantinely nastavené jinak. I když zavřu oči, nemůžu připustit, že DIGNITY hrají hard rock. Jsem ochoten uznat, že tvoří určitou složku jejich hudebního těla, ale jedná se sotva o čtvrtinu. Drtivá většina je totiž progresivně-melodická a to ostatní jsou příměsi různých metalových žánrů, které sahají od symphonicu až po power. Pro účel této recenze však vše zjednodušme. Hovořit zde budeme o melodickém progressive rocku s patrnými stopami metalu.

Původně jsem nechtěl recenzi natahovat zbytečnou vatou o historii kapely, jelikož album samotné je dostatečným zdrojem pro několik odstavců, ale po letmém seznámení se s promo letákem nemám na výběr. Pokud sledujete dění kolem EDENBRIDGE, možná vám neunikla zpráva o odchodu bubeníka Rolanda Navratila. Právě on a Frank Pitters jsou zakládajícími členy DIGNITY. Jediným cizincem v jinak rakouské kapele je zpěvák Jake E., který se hlásí ke švédské národnosti. Zasvěcení již možná tuší, že se jedná o Joacima Lundberga, který působil v řadě švédských kapel (například i DREAM EVIL) a stále ještě pěje v DREAMLAND. Inu, uznejte, že tyto informace jsem si prostě nemohl nechat pro sebe.

Hned úvodní píseň svým sborem, podbarveným typicky progresivními klávesovými tóny doplněnými o lehkou symfoniku, prozradí, že zde se opravdu nejedná o žádný hard rock. Lehce nepřístupné jak se na progressive sluší,…

DIGNITY se však nezdají. Balancují na samé hraně progresivního a melodického rocku, takže máte pocit, že zákonitě musí spadnout do jedné ze zmíněných škatulek. Dá se říct, že poslouchat toto album, je jako hledět na provazochodce. Ale jak se nakonec sami přesvědčíte, nejedná se o nějakého amatéra, který se nebezpečně naklání pro nedostatek zkušeností. On to dělá proto, aby pocuchal nervy přihlížejícím, protože je ve svém oboru prostě profík a ví, co si může dovolit. O tom je „Project Destiny“. Během celé hrací doby se jasně nepřeváží ani k progressivu ani k melodicu. To znamená, že se nemusíte bát přehnaně neprůstřelných hradeb progresivních tónů, kterých jsem se v prvních okamžicích obával, a které by mě jisto jistě donutily, předat recenzi kolegovi Migratorovi. Na druhou stranu nečekejte hloupé melodie, které se na vás sypou za každou cenu prostě jen proto, že to musí být líbivé.

…avšak netrvá dlouho a přichází změna. Refrén je tak chytlavý, že si jej bez problému zapamatujete hned po prvním poslechu. Titulní píseň vám vlastně okamžitě napoví, v jakém duchu se poslech alba ponese. Ano, v neustálém pozorování toho šílence, který se promenáduje na tenkém provaze vysoko v oblacích s neobyčejnou lehkostí („Dreams Never Die“). Ani bájný Ikaros snad nelétal tak vysoko. Ostatně v písni s číslem pět se o tomto chlapíkovi dozvíte víc. Zmiňuji ji především proto, že má opět famózně poutavý refrén. Ale copak dělá náš provazochodec? Blíží se ke konci, jeho vnitřní démoni ho ženou k cíli neuvěřitelnou rychlostí (na to že jde po laně). „Inner Demons“ je předposlední song, který má z celé desky nejmetalovější nádech. A mezitím co si tady povídáme, náš akrobat má již za sebou téměř celou cestu. Není na něm patrná sebemenší známka strachu a ještě jako výsměch všemu nebezpečí křičí, abyste neplatili převozníkovi, dokud vás nedopraví na druhou stranu. „Don´t Pay The Ferryman“. Závěrečná skladba s názvem, který nutí k zamyšlení, poutá především svou lehkostí. Je ale třeba zmínit, že se jedná o cover písně Chrise de Burgha.

Je libo rekapitulace toho úžasného akrobatického výkonu? Budiž. Perfektní hudba, perfektní zpěv a zpěvné linky, melodie propletené s progresivními prvky tak dokonale, že ani klubko deseti hadů by se nezamotalo lépe a jako třešnička na dortu mastering od mistra Jussily z Finnvox Studios. Ale dort od DIGNITY není obyčejný dort s jednou třešničkou, on má třešničky dvě a ta druhá je snad ještě lepší než ta první! Album jsem poslouchal hodně často a nestalo se mi, že by mě výkon našeho provazochodce začal nudit, nebo že by tenhle chlapík během některého svého vystoupení spadnul na jednu či druhou stranu. A to je na tom snad to nejúžasnější!

Vydavatel: Napalm Records

Domovské stránky: Dignity

Seznam skladeb:

1. Project Destiny
2. Arrogance And Rapture
3. Cry In Despair
4. Dreams Never Die
5. Icarus
6. Inner Circle Sympathy
7. The Edge Of The Blade
8. Inner Demons
9. Don´t Pay The Ferryman

Přečteno: 1257x