Tak jsem si včera  při usínání pustil partičku s názvem DARKMOON, jež mě, ač jsem to nečekal, příjemně překvapila svým neotřelým a jemným pojetím temně metalové škatulky. Těšil jsem se na dnešní poslech při sestavování recenze. Dnes mi ale zvědavost nedala a zkusil jsem jiné CD s mně nic neříkajícím názvem kapely SEARING I. Při prvních tónech jsem si říkal, že poslouchám další tuctovou thrashovku. A ejhle! Po první skladbě jsem zavětřil ten správný skandinávský výprask. A i když jsem zrovinka neměl náladu na nějakou tu zběsilost, po třetí skladbě mi nezbylo nic jiného, než nechat ten stříbrný kotouček dotočit se až do konce.

Švédi, naši severští evropští spoluobčané, si nedají pokoj a servírují nám jednu nově vzniklou kapelu za druhou. Tady se jedná o ten poctivý thrash s hutným zvukem. Žádná osmdesátá léta, kdepak, dnes jsme v 21. století a hudba i zvuk se musí vyvíjet dál. Díky té agresivní kytarové hře se mi na mysl vkrádá poslední zásek od mistrů EXODUS. Kdybych je měl se SEARING I srovnat, tak z hudby Švédů cítím daleko větší entusiasmus, to nadšení pro hru, což určitě souvisí i s jejich věkem. Z mládí čiší dravost, touha po úspěchu. U pánů z kontinentu za velkou louží je po jejich reunionu cítit taková ta usedlost, drhnou tu svou hudbu ve starém duchu, tak jak to dělali za mlada, kdy je všichni žrali, ovšem vše zabalené v novém zvukovém kabátu. Mně osobně sedí obojí pojetí tohoto stylu, záleží na aktuální náladě. Ovšem ze Švédska sem vane taková ta progrese. Ti nechtějí stát na místě a opakovat to, co již bylo před dvaceti lety jinde vyřčeno.
 
Další překvapení mě čekalo, když jsem zjistil, že se jedná o první řadovku těchto Švédů. Mají na kontě ale již čtyři dema. Začínali v r. 1999 jako čistě deathmetalová banda THE PROPHECY. Časem se pak vyvinuli v rychlejší thrash/death. Ovšem až vloni se jim podařilo díky svému excelentnímu materiálu podepsat smlouvu a vydat první desku.
Explosivní materiál, který se nachází na „Bloodshred“, je ukázka dalšího vývoje thrasmetalové škatulky, který nastolili THE HAUNTED (ex AT THE GATES). Tenkrát při poslechu jejich stejnojmeného debutu jsem si říkal: „Konečně nová banda se zajímavým zvukem, která mě opravdu baví poslouchat znovu a znovu“.  Kouzlo kapely SEARING I je v tom, že netrpí tou monotónností jako spousta jiných dnešních kapel. Neříkám, že se v tomhle stylu dá vymyslet hromada dalších věcí, ale jde o takové ty různé detaily, jako jsou nepředvídatelné spontánní vokální vsuvky, změny tempa a rytmu, kytarové zvraty, a to všecko umocněné výtečným zvukem! Nejednou třeba z ničeho nic zaslechnete, jak například v šesté skladbě kytarista vystřihne speedmetalové sólíčko a hned po chvilce do toho zase začne řezat jako blázen. Skvěle využívají i po technické stránce stereo ozvučení, no, zkrátka je na albu mnoho zajímavých momentů a je co objevovat i po několikanásobném poslechu. A to je právě to, co prověří kvalitu každé desky. Pokud vás totiž chytne hned na první poslech, může se stát, že po několikátém poslechu si řeknete, že jde sice o chytlavě zkomponovaný materiál, leč ono kouzlo se pomalu vytrácí. Už mnohokrát jsem si právě u geniálních desek ověřil, že čím víc se člověk do onoho alba zaposlouchává, čím déle objevuje další a další detaily, kterých si při předchozím poslechu nevšimnul, tím déle bude trvat, než materiál zevšední, a pokud vůbec nezevšední a odolá zubu času, stane se platinou mezi kovy.

Další věcí, která mě příjemně překvapila, je rozmanitost veškerých skladeb. Žádná nezní stejně nebo podobně jako ta předchozí. Nevím z jakého důvodu mám takový pocit, že se  s tím kapela ve studiu při nahrávání desky vůbec nepárala a tak jak ty skladby na poprvé vystřihli, tak jsou na CD zaznamenány. Kdo má rád ten poctivý thrash bez kudrlinek a se zabíjejícím zvukem – nesmí zaváhat!

Ohodnotím devítkou, protože deset bodů se dává opravdu jen klenotům mistrů.

Domovské stránky: www.searingi.com

Přečteno: 1152x