Symfonický power metal je v dnešní době možná jeden z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších stylů kytarové hudby. A ten s přízviskem „female“ možná ještě více. A ani na našem území tomu není jinak. Kapel spadajících do škatulky tohoto žánru je více než dost a člověk jednoduše ztrácí přehled. O to více pak ocení seskupení, které se snaží vydat odlišným směrem. Jednou z nich je například pražská skupina LAMMOTH, která na první poslech možná vyvolává pocit tuctového a tolikrát slyšeného power metalu, ovšem při hlubším zkoumání se posluchač dobere k jinému verdiktu.

LAMMOTH oficiálně vznikli roku 2002 a od té doby mají na svém kontě dvě dema „Čas ticha skončil“ z roku 2004 a „Reflections“ nahrané o dva roky později, tentokrát však s ženským vokálem. A tuto tvář si udrželi i při nahrávání debutové desky s názvem „Machine“. Celá nahrávka staví na pevném melodickém základě klasického female symphonic power metalu, jako hlavní opěrné pilíře však slouží bohaté progresivní kompoziční struktury, které celé dílko vyvádějí z krajin stereotypu. Zpočátku mi příliš neseděl hlas Hanky Plesné, s postupem času jsem si ovšem přivykl i jejímu projevu a celkový dojem začal dostávat jasných obrysů.

Album se vydává poněkud jiným směrem než klasická dílka podobného typu. Občasná téměř disharmonie či hudební chaos svědčí o velké odvaze a snaze vyčnívat z řady konkurenční muziky. Hudba má velmi hutnou a silnou atmosféru vyvolávající rozličné emoce, navíc většinou s  výpravným charakterem, okořeněným nečekanými gradacemi. Na vrcholu této pyramidy stojí Hanky dosti výrazný vokál, občas ostrý jako břitva, občas jemný jako samet. Vše působí maximálně variabilně a hledat zde můžeme jak typické speed výpady jako v případě „Hope“ či „Redemtion Game“, které se však neomezily jen na silné melodie, ale staly se odrazovým můstkem do světa hudebního kouzlení, bohatých aranží a rozvětvených struktur, zejména v druhém případě. Vedle takových písní však na desce najdeme ještě ryze progresivní, propracované a komplikované kousky jako například úvodní panoptikum „Into The Dark Lord's Mind“. Někdy se člověk až diví, co v hudbě skutečně jde. Nejinak je tomu i v případě pomalé a procítěné „Storyteller's Inn“, která funguje jako stroj času a během několika vteřin vypálí posluchače o několik století zpět do středověku. Krásná hudební skládanka je též předposlední „Westward Nevermore“.

Deska obsahuje i tři instrumentální skladby, poprvé krátké intermezzo „War Machinery“ jako vystřižené z repertoáru JON OLIVA´S PAIN, jenž volně přechází do magické severské folklórní „In The Silent Land“ a v závěru jako rozlučka slouží „The Nameless City Pt. 2“. Zde jsem si pro změnu vybavil kouzlení na zobcovou flétnu Iana Andersona z JETRO TULL, zabalenou do historického kostýmku temného středověku.

Co se zvuku desky týče, neměl jsem sebemenší problém. Byl jsem mile překvapen, že se nekonal nešvar prvotních počinů. Jediné, co maličko vybočovalo, je poněkud zvláštní zvuk bicích, které zní spíše jako na špatně nazvučené live nahrávce a tak trochu „plechovkovitě“. Ale nepřičítal bych to k minusům, ba naopak.

Zatraceně dobrý materiál na debutové CD. LAMMOTH vnesli deskou „Machine“ trochu toho čerstvého vzduchu do již zaprděného a zatuchlého, mnoho let stejného symhonic power metalu. Hudební kaleidoskop, přesně takto bych charakterizoval recenzovanou desku. Zprvu možná poněkud náročnější na poslech, odměna se ovšem při pozorném hledání dostaví.

Hodnocení: 8/10

Vydavatel: Lammoth

Domovská stránka: Lammoth

Seznam skladeb:

1. Into The Dark Lord's Mind
2. Hope
3. Machine
4. Storyteller's Inn
5. Redemption Game
6. The Nameless City Pt. 1
7. War Machinery
8. In The Silent Land
9. Westward Nevermore
10. The Nameless City Pt. 2