Na 23.7.2011 byl stanoven druhý ročník Metalfestu ve Volyni. Již první ročník, navazující po několika letech na věhlasnější volyňské Open Hell festy, podle několika referencí mých známých stál za návštěvu, což ostatně ukazoval i line-up. Na druhém ročníku, mezi jehož hlavní taháky krom vcelku rozmanité směsice české undergroundové scény patřili němečtí DESASTER a rumunští NEGURA BUNGET, jsem tedy již nemohl chybět. Jelikož neposedné počasí z několika předchozích dní se přece jen vcelku ustálilo, konal se festival podle původních plánů na volyňském koupališti.

Do areálu přicházíme mezi první a druhou kapelou. První skupina, kterou dnes spatřujeme, jsou tedy VIHAR. Je to můj první kontakt s touto kapelou. Dalo by se říci, že hrají takový valivý death s prvky jiných stylů. Není to špatné, ale na druhou stranu místy mi to přijde tak trochu utahané. Celkově bych řekl průměr.
Následující KAOSQUAD předvádějí old school death/grind ve stylu TERRORIZER, či NAPALM DEATH. Skupina a pár lidí pod pódiem si to řádně užívají a i já musím říct, že se mi to líbilo. Prostě sympatické řezničina.
Deathmetalová mlátička MORTIFILIA odpadla a tak setlist pokračuje mosteckou kapelu DEATHSTAR, kterou jsem však (ne)sledoval zpovzdálí.

Větší dav pod pódiem se srocuje na plzeňskou pagan/folkovou PANYCHIDU. Tito již nejsou žádní nováčci a dokázali si vybudovat na české scéně pevnou pozici. Na postu zpěváka však za poměrně krátkou dobu stanul po zakládajícím G.H.M. a Apii Mysterii již třetí frontman. Zazněl průřez oběma alby kapely. A i když jsem měl PANYCHIDU, zvláště její první řadovku, celkem v oblibě, musím říci, že jsem si to dnes zas tolik neužíval a po chvíli jsem odešel poslouchat z povzdálí. Nevím, čím to je. Možná tím, že jsem z období, kdy jsem si hudbu daného žánru celkem pouštěl, již nějak vyrostl, takže mě druhé album nezaujalo tolik jako první, a také tím, že mi zkrátka nejvíce ke kapele seděl původní zpěvák G.H.M. s Abbathovským vokálem. Každopádně skupina měla slušnou podporu a kotel diváků pod pódiem dobře pobavila.
Následuje další mně neznámá formace nesoucí název BUT (psáno azbukou). Jedná se podobně jako u KAOSQUAD o old school grindcore. A i když prakticky nejsem posluchačem tohoto žánru, tak musím uznat, že to byl slušný masakr a že i já jsem si pár skladeb s chutí zapařil. Čím si mě ale kapela získala nejvíce, byl jasný vzkaz zpěváka „Další věc je proti všem nacistickejm black metalovejm kapelám a proti všem fašounum“. Ono to dnes nebylo tak od věci, protože festival evidentně navštívilo i několik lidí s krajně pravicovým smýšlením. K tomu se ale ještě dostanu později.
TROLLECH jsou stálicí, která těžko zklame. Vyrůstal jsem na nich, a tak jsem si jejich koncert řádně užíval. Asura, Morbivod  a spol. s typickými warpainty rozjeli opět slušný kotel. Pochopitelně nemohly chybět fláky jako „Stromy jsou v nás“, či moje nesmírně oblíbená „Do vězení“, ale ani starší klasiky jako „Řeka smete, co jí patří“ a pochopitelně závěrečná „Ve stínu starých dubů“.
ISACAARUM byli poslední dnešní zástupci grindcorové scény. Ze všech kapel tohoto žánru jsou z dnešních účinkujících nejznámější. Pod pódiem se rozjela slušná pařba, byť zde nebylo zdaleka tolik lidí jako na TROLLECH a PANYCHIDU. Já jsem ale radši odešel odpočinout si s pivkem opodál a načerpat síly na poslední čtyři skvadry večera.

Prvními z nich byla pořadatelská kapela AVENGER. Je to poprvé, co jsem je pořádně viděl naživo. Už jsem sice měl tu čest na jednom z minulých Basinfirefestů, avšak tehdy jsem kvůli únavě po pár skladbách odešel. Dnes si to tedy užívám naplno. Chlapi jsou za ta léta dobře sehraní, klasická sestava nástrojů je doplněna dvěma tympány, které obsluhuje Jarda Pelán známý z ASSESSOR a AMOK. Black metal s prvky deathu, předváděný touto skupinou, disponuje takovou zajímavou atmosférou. Zní dřevně, a přesto je to jaksi svěží a má charakteristický feeling. Mě osobně nejvíce potěšila skladba „Nenávist, válka a zlo“ z jediného alba, které mám naposloucháno, tedy „Fall Of Devotion, Wrath And Blasphemy“ (1999). I novější vály však znějí skvěle, jako např. „Rituál hněvu“, který jsem si před festivalem poslechl na Bandzone. Toto vystoupení mě jen utvrdilo v tom, že diskografii AVENGER si musím doplnit.
Následuje jedna ze dvou zahraničních kapel a hlavních hvězd večera – NEGURA BUNGET. Tuto osobitou formaci, která svůj black metal prolíná rumunskými folklórními vlivy, mám celkem hodně v oblibě. A zklamán rozhodně nejsem. Musím říci, že počtem lidí menší akce a noční hodina jim sedí více, než když jsem je viděl za dne na Brutal Assaultu. Zaznívají pochopitelně především skladby z posledních dvou alb, jakožto i z nejspíš nejúspěšnější a nejlepší desky „Om“ (2006), z níž mě jednoznačně nejvíce potěšila skladba „Cunoașterea Tăcută“. Parádní, osobité a charismatické vystoupení.
Neméně charismatičtí jsou i SIX DEGREES OF SEPARATION, stálice české, potažmo moravské scény. Energií nabitá show jako vždycky a Doctorův charismatický a vcelku naléhavý vokál, to je šablona, která naživo nesmírně funguje a nejinak tomu bylo i dnes. Nesměly chybět klasiky jako „Chain Driven Sunset“, „Light Hates Me“, či samozřejmě „Masterpiece Of Pain“. Co dodat, není co vytknout.
To se však již připravují němečtí sousedé DESASTER, zakončení a jistě nejen pro mě vrchol dnešního večera. Měl jsem tu čest, seznámit se s nimi loni na německém Walpurgis Metal Days festu a později je ještě vidět na Way Of Darkness a musím říci, že oni jsou v živém podání sázka na jistotu jako málokterá jiná kapela. Jejich nekompromisní a dřevní black/death/thrash metal stejně tak jako old school image má hodně do sebe. Přitom každý z muzikantů je osobitý týpek – zpěvák Sataniac je pořádná korba, ze které jde respekt, kytarista Infernal mi se svou proplešlou hřívou tak trochu připomíná Cronose z VENOM, navíc má vestičku plnou mnoha nášivek, což se dá říci i o bubeníkovi Tormentorovi, typickém pupkatém metalákovi. Sestavu pak doplňuje do půli těla vystupující basák Odin se svým typickým warpaintem, symbolizujícím black metalovou složku v kapele. Rozjíždí se jeden nářez za druhým z celé diskografie skupiny. Jmenujme například „Divine Blasphemies“, „Profanation“, „Metalized Blood“, až baladickou „Tyrants Of The Netherworld“, či hymnickou „Teutonic Steel“, při které refrén zpívá i nemalá část publika a Sataniac mi dokonce dvakrát podává mikrofon.
Tohle všechno je sice skvělé, ale bohužel nemohu nezmínit nepříjemnosti, které doprovázely tento koncert a týkaly se i mě. Již téměř od začátku vystoupení DESASTER do mě kéroval vedle stojící týpek, dávající nepokrytě najevo své ultrapravicové mínění a kterému evidentně vadil můj vzhled (především dredy), bez ohledu na to, aby znal mě a mé názory. Snad půl hodiny jsem se ho snažil ignorovat, či mu vysvětlit, že jeho názory mě nezajímají a že si jenom chci užít koncert stejně jako on. Když pak ale začal zvedat pravici a pří zmíněné „Teutonic Steel“ do mě podaného mikrofonu zařval „Sieg heil!“, pochopil jsem, že s ním opravdu rozumná řeč nebude a vzhledem k tomu, že se mě pak už snažil atakovat i fyzicky, musel jsem se bránit a došlo ke rvačce, po které mu museli přítomní zdravotníci zašívat mnou rozmlácený obličej. Krátce poté jsem viděl ještě další dva týpky válející se a peroucí se na zemi, takže je dost možné, že to bylo taky z podobných důvodů. Zbytek koncertu už jsem byl pochopitelně v poněkud rozhozené a oprávněně agresivní náladě, a tak nyní ani přesně nedokážu říct, jak dlouho poté ještě DESASTER hráli.

Co říci na závěr? Mám opravdu velmi rozpačité pocity a jsem vcelku zklamán. Ne snad z hudební dramaturgie, ta byla naprosto skvělá, snad všechny kapely předvedly slušný výkon, viděli jsme z extrémnějšího metalu a grindcoru od každého něco a na své si přišli lidé různého hudebního i názorového vyznání. A za to patří pořadatelům velký dík! Ale chování některých jedinců? Bohužel mám pocit, že extrémnější metalová scéna, především pak koncerty, se stále častěji stávají útočištěm různých idiotů, kteří nemají všech pět pohromadě a především se jedná o ultrapravicové extremisty. Není to totiž za poslední rok zdaleka poprvé, co jsem musel já, nebo lidi kolem mě řešit konflikty s nějakým – s prominutím – hovadem, nebo skupinou hovad. Pochopil bych to na koncertech NSBM (národně-sociální black metal) kapel, kam bych třeba já zásadně nelezl a které každý slušný pořadatel na svých akcích odmítá. Ale být napaden od jiného metalisty na undergound metalové akci za to, že nevypadám pro něj dostatečně nezávadně a že se „nemám co srát mezi metalisty“? Tak to je opravdu smutné a doufám, že se „normální“ a rozumní metalisté, odmítající neonacistickou špínu, konečně semknou a začnou dávat jasně a všemi prostředky najevo, že takovéto „lidi“ mezi sebou nechtějí.