Final Fiction - ve volném překladu "konečná fikce" či "výmysl", pro mě spíš začínající fantazie. Mladá kapela, která spolu hraje cca od roku 2004, o sobě sice naší zemi nedala příliš vědět, zatím pouze v podobě koncertů, ale dnes se konečně představuje se svým debutovým albem Behind The Mirror.

Celkový čas placky je 30:08 min a tento čas je rozdělen do 7 písniček (Shadow, This World, When, My Black Sun, Burning Fall, Mirror, Walls), kdy každá z nich má v půrměru 4 až 5 minut. Na první počin kapely rozhodně velice solidní a neodfláknuté časy. Album obsahuje skladby jak od těch pomalejších až po rychlé, přesto všechny na vás jakýmsi způsobem působí velice příjemně a dokonce bych si dovolila říct, že i relaxačně. Jemné tóny, velice příjemné, uchu lahodící kytary včetně krásně hutného zvuku basovky, neuvěřitelně sytý a příjemný hlas zpěvačky Freyi utváří podařený a hlavně poslouchatelný hudební celek.

Hudební aranžmá vám hned na první poslech připomene již nějakou dobu nehrající německé Guano Apes či stále aktuální kapelu Evenescence. Sice díky té první podobě, ač zcela nepochopitelně, kapela "zkapala" na 2. ročníku soutěže rockových kapel Skutečná liga v pražském Matrixu, ale rozhodně mi to nepřijde na škodu. Spíš naopak, kapela si tím může získat poměrně rozsáhlou základnu fanoušků - včetně mě. Pokud k tomu na koncertech předvedou i energickou show jakou předváděli "Leguání Opičky", ještě se můžeme divit, co tohle české seskupení v budoucnu dokáže. K výše zmíněné basovce a použité elektronice. Basovka je opravdu nedělitelnou součástí jakékoliv kapely, ale v téhle bandě snad hraje roli skoro zásadní. Samosebou jen v tom dobrém slova smyslu. Další věc, která kapele dělá velice zajímavý zvuk, je elektronická část skladeb, kterou má na svědomí DJ Sayko a rozhodně se za to nemusí stydět.

Jako nejlepší kousek z celé desky na mě působí třetí song s názvem "When". Ten i nejvíc připomíná již zmíněné německé seskupení. Vybrnkávání kytar, trocha elektroniky do toho, silný hlas Freyi a následně přidaná basová linka ve vás probudí pocit, že něco přijde, něco velkého a bude to stát za to. Taky že se kolem půlky písničky skladba hezky rozjede a se mnou to začalo solidně šít v křesle. Po shlédnutí živého videa, které je možno si stáhnout na webu kapely, jsem tomuhle kousku propadla úplně. Další zajímavý, spíš pomalý song je "Shadow", vyprávějící svým textem až skoro strach nahánějící příběh. V téhle písničce si taky můžete dosyta užít rozsah a sytost hlasu zpěvačky. Nikdo byste jí z jejího hlasového projevu asi netipoval na subtilní blondýnku.

Upřímně řečeno, ač sem se snažila sebevíc, na desce jsem nenašla žádný vyloženě velký kiks či slabý song, protože všechny jsou něčím originální a zajímavé a velice dobře poslouchatelné. Takže, jestli stále patříte mezi fandy Guano Apes a mrzí vás, že již více nehrají, zkuste tenhle nový český objev a rozhodně zklamaní nebudete. Velkou příležitost si je poslechnout a vidět jejich koncert live máte 11.11.2006 v břeclavském klubu Piksla, kde budou křtít toto své CD.

Přečteno: 2378x